Vítejte na stránkách kočičky Áji - Jak to začalo

Vítejte na stránkách kočičky Áji - příběhy z kočičí pavlače

Úvodní stránka

Kočičí pavlač

48 - Ztracen ve vistárii
47 - Bráchova identita odhalena
46 - Němí svědci zločinu
45 - Ty pudeš!!!
44 - Jsem snad blázen?
43 - Jak jsem se zabydloval
42 - Invaze Marťana
41 - Co je u nás nového
40 - Nové zvíře
39 - Jak se budí dvounožci
38 - Ztracený buřt
37 - Budu loupežníkem
36 - Růžová příšera
35 - Fanfán záhadolog
34 - Sváťova koupelnová dobrodružství
33 - Jak jsem se zabydlel
32 - Autodráha
31 - Fanfánovo stanovisko
30 - Poděs Sváťa
29 - Sváťa a magická osmička
28 - Proč pořád já?
27 - Sherlock Holmes
26 - Další dírky!
25 - Volání divočiny
24 - Děravý kožíšek
23 - Ježek v kleci
22 - Orienťák byl!
21 - Orientační běh
20 - Něco tam je!
19 - Domeček plný cihliček
18 - Satisfakce
17 - Jak Fanfán machroval
16 - Ája kutilka
15 - Naše zvyky a rituály
14 - Zimní rozjímání
13 - Sýkorky
12 - Zrada přišla
11 - Čuju zradu
10 - Myš ve špajzu
9 - Léto a adrenalin
8 - Z Braníku do Berouna
7 - O stravování
6 - Kočka habešská
5 - Carmína v Berouně
4 - Smutné povídání
3 - Žužla
2 - Jak to bylo dál - Matýsek
1 - jak to začalo

Vypráví Ája
Jak to všechno začalo (září 2004)

Je už to sice dost dlouho, kdy se rozhodovalo o mém osudu, ale tuhle příhodu si z vyprávění moc dobře pamatuju. Taky aby né, jinak bych nebyla zakládající členkou "Berounských kočičáků".

Takže jak to prý bylo. Všechno začalo televizní reklamou na nějaké kočičí mňamky, které určitě svým kočičákům musíte koupit, jinak budou strádat vším možným. To ale není důležité. Důležité je, že hlavní hrdinkou tého reklamy byla modrá briťule, (což maminka v té době ani nevěděla, kočičí plemena znala jako kočka mourovatá, májová, černá jak uhel a tak). Nicméně do téhle krásné kočičky se panička zamilovala a jakmile dávali zmíněnou reklamu, byt naplnily zvuky nadšeného hýkání. Ale nic se nedělo. Pak se to ale stalo. Naši byli v restauraci na obědě a pánešek řekl paničce, že k jejím blížícím se narozeninám má pro ni překvapení. Ale znáte paničky. Tajemství dlouho tajemstvím nezůstalo. Byl to nápad, že by si jako pořídili kočičku. Panička chvíli váhala, byla to totiž mnoholetá pejskařka, ale pak začala vzpomínat na dětství, kdy jezdila na venkov k babičce, která byla vášnivá kočičkářka. Na kanapi, televizi, na štrůdlu, všude nějaká číča. No, a tehdy je malá panička moc milovala a vždycky moc žadonila, aby babička nějaké kočičce nechala koťátko. V té době totiž ještě nebylo zvykem kočičky kastrovat, takže trávily krásné a vášnivé noci na střeše ve společnosti místních kočičích frajerů. A jak to dopadalo je jasné.

Červíček byl zasazen, hlodal a hlodal až dohlodal a začal se hledat inzerát. To už si naši samozřejmě zjistili, jakou kočičku to vlastně chtějí. Když našli co hledali, rozjeli se do Příbrami, aby si mě okoukli. Teda nás. Byla nás s bráškama s sestřičkama pěkná chlupatá hromádka. Pak přijeli ještě jednou, to už jsme byla pěkně vypasená koťátka a začalo vybírání kdo z nás bude ta vyvolená kočička. No a vyhrála jsem jáááááá. Aby né, jsem taky nejkrásnější. Když byl casting u konce, šoupli mě do přepravky a už se jelo. Celou cestu jsem neúspěšně protestovala, a moje žalostné mňoučení nezabíralo. Jeli jsem pořád dál a dál od mojí kočičí maminky Terezky a za chvíli mi bylo jasné, že s tím nic nenadělám. To bych ale nesměla být já, abych to vzdávala. I když už jsem byla v novém domově, kde na mě čekalo nové kočičí vybavení, mňoukala jsem až do rána. Samozřejmě s přestávkami, protože ta první noc v postýlce s novými páníčky zase tak špatná nebyla. Časem jsem si zvykla a musím konstatovat, že zase tak špatné to není.