Vítejte na stránkách kočičky Áji - Čuju zradu

Vítejte na stránkách kočičky Áji - příběhy z kočičí pavlače

Úvodní stránka

Kočičí pavlač

48 - Ztracen ve vistárii
47 - Bráchova identita odhalena
46 - Němí svědci zločinu
45 - Ty pudeš!!!
44 - Jsem snad blázen?
43 - Jak jsem se zabydloval
42 - Invaze Marťana
41 - Co je u nás nového
40 - Nové zvíře
39 - Jak se budí dvounožci
38 - Ztracený buřt
37 - Budu loupežníkem
36 - Růžová příšera
35 - Fanfán záhadolog
34 - Sváťova koupelnová dobrodružství
33 - Jak jsem se zabydlel
32 - Autodráha
31 - Fanfánovo stanovisko
30 - Poděs Sváťa
29 - Sváťa a magická osmička
28 - Proč pořád já?
27 - Sherlock Holmes
26 - Další dírky!
25 - Volání divočiny
24 - Děravý kožíšek
23 - Ježek v kleci
22 - Orienťák byl!
21 - Orientační běh
20 - Něco tam je!
19 - Domeček plný cihliček
18 - Satisfakce
17 - Jak Fanfán machroval
16 - Ája kutilka
15 - Naše zvyky a rituály
14 - Zimní rozjímání
13 - Sýkorky
12 - Zrada přišla
11 - Čuju zradu
10 - Myš ve špajzu
9 - Léto a adrenalin
8 - Z Braníku do Berouna
7 - O stravování
6 - Kočka habešská
5 - Carmína v Berouně
4 - Smutné povídání
3 - Žužla
2 - Jak to bylo dál - Matýsek
1 - jak to začalo

Vypráví Fanfán (19.11.2007)
Čuju zradu

Tak vám řeknu, něco se mi nezdá, něco je asi špatně.

Ale abych to vzal popořádku. Za pár dnů mi bude rok a leccos o životě už vím. Považuji se za velmi vzorného a roztomilost vyzařujícího kocourka, ale poslední dobou mě pořád někdo okřikuje, jako bych byl nějaký neposlušný a nevychovaný hafan. Ale já fakt nic špatného nedělám. Aspoň si teda nejsem ničeho vědom. Něco mi ale říká, že jsem plísněn za lov Carminky. Áju jsem taky párkrát zkoušel poškádlit, ale dostal jsem takovou fackovanou, že už to raději neriskuju. Pořád mě něco nutí chodit Carmině v patách a očichávat její vonné partie. A že jich má! Jí se to teda nelíbí a pořád na mě dělá hůůůů nebo sssss a tak podobně, odradit se ale nedám. Naopak. Jakmile se nedívá, udělám výpad a zahryznu se jí zezadu do krku. Ona kvičí jako když jí na nože berou a prchá, nejčastěji pod vanu či do jiného bezpečného místečka. Já ji ale stejně zase objevím a svoje sympatie dám řádně najevo. Nejraději se takhle bavím v noci, když je všude klid a všichni spí. Teda spíš by spát chtěli. Carmina spí v nohách maminky, já si šlapu spokojeně po taťkovi vrkám si a dělám jako že nic. Pak se vymrštím a kous do Carminy. Následuje úprk, ječení, pranice, ticho. Carmina se vrátí do postele a vše se opakuje. A ne jednou. Já jsem totiž kocourek vytrvalý a nemůžu si pomoct, mě to prostě baví.

Když jsem včera zase takhle vrkal a šlapal páneška, pronesl divnou větu: "Myslím že už je čas." Ale na co, to už neřekl. Moje zvědavost vzrostla na maximální míru, když dneska panička přišla z práce a oznámila mi: "Tak za týden ti vezmou kuličky". Moc mě při tom mazlila a konejšila. Já v tom teda nevidím žádnou katastrofu, mám jen dva hopíky, jednoho modrýho, jednoho růžovýho a jednu sisalovou kuličku. Nějak moc mě neberou, tak ať si je klidně vezmou. Kdyby mi vzali moje myšky, to by bylo horší. Ty mám moc rád. Ale kuličky? No uvidíme. Jen mě trošku znepokojuje tatínkův výraz ve tváři, který se maličko podobá lapeným a mučeným nešťastníkům v hororu SAW, a jeho tiché, účastné vzdechy. Asi má ty hopíky raději než já. Ale já mu klidně dám jednu myšku, aby byl veselejší.

No nevím, co se bude dít, ale prostě čuju zradu. Dám vám vědět.