Vítejte na stránkách kočičky Áji - Zrada přišla

Vítejte na stránkách kočičky Áji - příběhy z kočičí pavlače

Úvodní stránka

Kočičí pavlač

48 - Ztracen ve vistárii
47 - Bráchova identita odhalena
46 - Němí svědci zločinu
45 - Ty pudeš!!!
44 - Jsem snad blázen?
43 - Jak jsem se zabydloval
42 - Invaze Marťana
41 - Co je u nás nového
40 - Nové zvíře
39 - Jak se budí dvounožci
38 - Ztracený buřt
37 - Budu loupežníkem
36 - Růžová příšera
35 - Fanfán záhadolog
34 - Sváťova koupelnová dobrodružství
33 - Jak jsem se zabydlel
32 - Autodráha
31 - Fanfánovo stanovisko
30 - Poděs Sváťa
29 - Sváťa a magická osmička
28 - Proč pořád já?
27 - Sherlock Holmes
26 - Další dírky!
25 - Volání divočiny
24 - Děravý kožíšek
23 - Ježek v kleci
22 - Orienťák byl!
21 - Orientační běh
20 - Něco tam je!
19 - Domeček plný cihliček
18 - Satisfakce
17 - Jak Fanfán machroval
16 - Ája kutilka
15 - Naše zvyky a rituály
14 - Zimní rozjímání
13 - Sýkorky
12 - Zrada přišla
11 - Čuju zradu
10 - Myš ve špajzu
9 - Léto a adrenalin
8 - Z Braníku do Berouna
7 - O stravování
6 - Kočka habešská
5 - Carmína v Berouně
4 - Smutné povídání
3 - Žužla
2 - Jak to bylo dál - Matýsek
1 - jak to začalo

Vypráví Fanfán (28.11.2007)
Zrada přišla!

Řeknu vám, že to, co mě potkalo, předčilo všechna má očekávání. Začalo to už v neděli. Ráno jsem byl vytěsněn z kuchyně. Nemilosrdně mě vyšoupli za dveře a nepomohly ani mé hlasité protesty. Když se dveře zase otevřely, všude se linula vůně snídaně, ale mističky nikde. Dokonce ani granulky se mi nepodařilo nikde vyčenichat. A takhle se to táhlo celou neděli. Měl jsem hlad jak dřevorubec, ale nikde ani drobeček. Dokonce přede mnou schovali i chleba, který občas pro zábavu ohlodávám. Prostě bída s nouzí. V pondělí ráno 26. 11. mě panička šoupla do přepravky a já se musel koukat, jak se kočky cpou voňavou konzervičkou. No sadismus první třídy. Ale ještě ani Ája s Carminou nedojedly a já už jsem se nesl dolů ze schodů. Pak jsme jeli autem a panička mě moc chválila, že jsem túze hodný kocourek, protože oproti minulým cestám vozidlem jsem ani nemňouk. Už jsem taky velký a rozumný kocour. A pak, světe div se, ocitnul jsem se v čekárně u veta. Docela mě to tam bavilo, protože čekárna byla plná všelijakých pejsků, tak jsem je pozoroval. Pejsky já rád. Pak jsem přišel na řadu, a to už taková bžunda nebyla. Pan doktor mě zvážil, pochválil mě, že už jsem pěkný kocour (vážím 3,4 kg), ale aby nebyl za takového dobráka, vzápětí mě píchnul jehlou do kožíšku. Zasyčel jsem na něj, ale bylo mi to houby platný. Šoupnul mě zpátky do bedýnky a řekl paničce, že má přijít za půl hodiny, že za chvíli usnu. A pak už si nic nepamatuju, asi pan doktor nelhal a já fakt udřímnul.

Probudil jsem se až doma a bylo mi příšerně. Motal jsem se jako když běhám dokolečka za provázkem, ale tentokrát to trvalo nějak moc dlouho, a ještě ke všemu mi bylo nějak blivno. Snažil jsem se to ze všech sil rozchodit, ale nic nepomáhalo. Kočky byly taky nějaké divné.

Ája na mě koukala opovržlivě a občas na mě zasyčela. S Carminou jsem žádný problém neměl, ta se zašila s vyděšeným výrazem v oku v koupelně a až do pozdních nočních hodin odmítala vylézt. K večeru už jsem se trochu zotavil a teprve mi všechno došlo. Ty kuličky, ty, co mi slibovali vzít, to byly moje milovaný vlastní kuličky, moje kocouří pýcha. A najednou jsou pryč!!! To teda byla zrada maximální.

Druhý den jsem už dostal pravidelnou stravu, a k tomu i nějaké jídelní bonusy. Večer mi páníček přinesl kuřátko, tak to snad tak hrozný zase nebude. Ale jestli si někdo myslí, že ze mě bude nějaký líný a vzorný kocour, tak tomu ještě ukážu.