Vítejte na stránkách kočičky Áji - Zimní rozjímání

Vítejte na stránkách kočičky Áji - příběhy z kočičí pavlače

Úvodní stránka

Kočičí pavlač

48 - Ztracen ve vistárii
47 - Bráchova identita odhalena
46 - Němí svědci zločinu
45 - Ty pudeš!!!
44 - Jsem snad blázen?
43 - Jak jsem se zabydloval
42 - Invaze Marťana
41 - Co je u nás nového
40 - Nové zvíře
39 - Jak se budí dvounožci
38 - Ztracený buřt
37 - Budu loupežníkem
36 - Růžová příšera
35 - Fanfán záhadolog
34 - Sváťova koupelnová dobrodružství
33 - Jak jsem se zabydlel
32 - Autodráha
31 - Fanfánovo stanovisko
30 - Poděs Sváťa
29 - Sváťa a magická osmička
28 - Proč pořád já?
27 - Sherlock Holmes
26 - Další dírky!
25 - Volání divočiny
24 - Děravý kožíšek
23 - Ježek v kleci
22 - Orienťák byl!
21 - Orientační běh
20 - Něco tam je!
19 - Domeček plný cihliček
18 - Satisfakce
17 - Jak Fanfán machroval
16 - Ája kutilka
15 - Naše zvyky a rituály
14 - Zimní rozjímání
13 - Sýkorky
12 - Zrada přišla
11 - Čuju zradu
10 - Myš ve špajzu
9 - Léto a adrenalin
8 - Z Braníku do Berouna
7 - O stravování
6 - Kočka habešská
5 - Carmína v Berouně
4 - Smutné povídání
3 - Žužla
2 - Jak to bylo dál - Matýsek
1 - jak to začalo

Vypráví Fanfán (9.1.2008)
Zimní rozjímání

Tak jsem přemýšlel, co bych vám nadrápnul o našem kočičím životě, aby mi náhodou nepřerostly drápky, a došel jsem k závěru, že to vezmu pěkně globálně. (Tohle slovo často slýchám z televize a nějak se mi zalíbilo. Zní vědecky, což je mé povaze blízké. Jsem totiž takový vynálezce amatér.)

Co je u nás nového? Panička vždycky říká, "Zaplaťpánbůh, nic", ale mně to tak nepřijde. Mně se zdá, že se pořád něco děje. Tak třeba byly Vánoce, což pro nás kočičáky znamenalo zvýšené možnosti vyloudění něčeho dobrého, což se nám ostatně dařilo. Dvounožci byli hodně doma, tudíž se dalo vyprovokovat víc her a ještě ke všemu jsme dostali od Ježíška nové hračky a bezvadný kanapíčko.

O to se teda pereme, vlastně to se tak říct nedá, ale prostě každý z nás číhá na uvolnění místa. Jen se jedna kočka zvedne, už je tam jiná. Každý si musí svůj flek střežit. Ještě k tomu jídlu... Ája s Carminou jsou děsný konzervy, ty tak smlsnout kus šunky, jinak nad všemi ostatními lahůdkami ohrnují čumáčky. Já ochutnal snad všechno. Velkou škálu sýrů, nějaké ty salámky, párek mě naprosto okouzlil, ale moc jsem ho nevysomroval, olivu, moje oblíbené chipsy, sýrové, ale hlavně bramborové tyčinky Bohemia, šlehačku a samozřejmě cukroví. To jsem si v noci nabídnul sám z mísy a úspěšně se mi ho podařilo rozprasit po celé sedačce. To bylo ráno radosti.

Taky jsem smutnými pohledy a usilovným mňoučením u dveří vyloudil nějaké procházky, ty já rád. Ale jednou, to jsem si naběhnul. Bylo už kolem půlnoci - strašidelný čas, a páníček mě vzal s sebou na venčení Bobíka. Bylo to bezvadný, očuchával jsem všechny rohy jako správný kočkopes, neohroženě jsem si to mašíroval po chodníku, ale najednou zrada! Za jedním plotem na mě zablafal nějaký vořech a já se vám tak lek, že jsem málem chytnul psotník. Nebo kočkotník? Celý jsem se naježil, oči mi málem vypadly z důlků, ale co teď? Nejdřív jsem se snažil prchnout! Kamkoliv! Jenže kšíry držely pevně a páneček taky. Lítal jsem kolem něho, ale nevyvlíknul jsem se. Nakonec to páníček vyřešil. Vzal mě do náruče a odnesl z dohledu toho nebezpečného plotu, za kterým byl ten hrůzostrašný "Baskervil". Na dalším rohu mi pustil na zem, ale nezdálo se mi, že jsme dostatečně daleko od potenciálního nebezpečí a zase jsem chtěl prchat. Dokonce se mi podařilo vyvlíknout se ze zadní části kšírů. Asi jsem skákal tak rychle, že kšíry zůstaly na místě ve vzduchu a zadníma jsem je proskočil... Jak to ale páneček viděl, tak se asi leknul že mu uteču, rychle mě zvednul a už mě nepustil. Já se mu pak posadil na rameno a tak jsme došli až domů. Ale řeknu vám, celý večer jsem nestál za nic. Bál jsem se snad i Carminy. Druhý den jsem se už oklepal a zase jsem se dožadoval venčení. Tentokrát jsme už šli jen na zahrádku a bylo to bezva. A co jsem ještě poznal nového?

Led a sníh! Kocouřové, to vám bylo něco! Vyšel jsem jednoho dne ven a všude bílo! Opatrně jsem do toho neznámého šlápnul, studilo to, ale nic to nedělalo. Prý sníh. Musel jsem ho samozřejmě taky ochutnat, zkusit si do něj sednout, ale to jsem si okamžitě rozmyslel. Brrr, studí. Pořád jsem si oklepával zadní packy, ale jinak to bylo moc prima. Ostatně - koukněte se na mě na novém videu "43".

Tak si taky užívejte zimních radovánek a já se zase ozvu.