Vítejte na stránkách kočičky Áji - Naše zvyky a rituály

Vítejte na stránkách kočičky Áji - příběhy z kočičí pavlače

Úvodní stránka

Kočičí pavlač

48 - Ztracen ve vistárii
47 - Bráchova identita odhalena
46 - Němí svědci zločinu
45 - Ty pudeš!!!
44 - Jsem snad blázen?
43 - Jak jsem se zabydloval
42 - Invaze Marťana
41 - Co je u nás nového
40 - Nové zvíře
39 - Jak se budí dvounožci
38 - Ztracený buřt
37 - Budu loupežníkem
36 - Růžová příšera
35 - Fanfán záhadolog
34 - Sváťova koupelnová dobrodružství
33 - Jak jsem se zabydlel
32 - Autodráha
31 - Fanfánovo stanovisko
30 - Poděs Sváťa
29 - Sváťa a magická osmička
28 - Proč pořád já?
27 - Sherlock Holmes
26 - Další dírky!
25 - Volání divočiny
24 - Děravý kožíšek
23 - Ježek v kleci
22 - Orienťák byl!
21 - Orientační běh
20 - Něco tam je!
19 - Domeček plný cihliček
18 - Satisfakce
17 - Jak Fanfán machroval
16 - Ája kutilka
15 - Naše zvyky a rituály
14 - Zimní rozjímání
13 - Sýkorky
12 - Zrada přišla
11 - Čuju zradu
10 - Myš ve špajzu
9 - Léto a adrenalin
8 - Z Braníku do Berouna
7 - O stravování
6 - Kočka habešská
5 - Carmína v Berouně
4 - Smutné povídání
3 - Žužla
2 - Jak to bylo dál - Matýsek
1 - jak to začalo

Ája (28.1.2008)
Naše zvyky a rituály

Dostala se ke mně stížnost, že jsem snad nějaká lenivá kočička, protože jsem už dlouho nic nenadrápkovala. Ale to víte, mám pořád napilno. Jelikož si ovšem vážím zájmu našich čtenářů, na chvíli přeruším spánek a půjdu literárně tvořit.

Rozhodla jsem se, že vám trochu poodhalím roušku tajemství našich rituálů. Každá správná kočka si totiž na své zaběhnuté zvyky potrpí a velmi těžko se smiřuje s jejich porušováním.

Tak to vezmu pěkně od rána. V noci spím, kde se mi zrovna zachce, ale k ránu, tak okolo šesté hodiny, chodím pravidelně navštěvovat maminku do postele. Vím, že se jí ranní buzení určitě moc líbí. Mám v zásobě dvě varianty. Varianta č. 1 - stulím se paničce k hlavě, vrním a čekám na hlazení. Pak ještě poopravím polohu a přišmrdolím se blíž k jejímu obličeji, nejlépe, když mamince zalehnu celý obličej a ona mi dýchá do kožíšku. Pak je to dokonalé. Varianta č. 2 - začíná jako varianta č. 1, ale ležím jen chvíli, pak začnu drápkama jakoby nadzvedávat peřinu, a to už maminka ví, že má skrčit nohy, vyrobit tak z peřiny stan, do kterého si zalezu a spokojeně spím v teploučku. Občas maličko situaci komplikuje Carmina, která pravidelně chrupčí celou noc na peřině v maminčiných nohách. Ale nakonec se vždycky nějak srovnáme. Když mám mazlení dost, odcházím a vyčkávám čas snídaně. Jelikož všichni rádi spíme, máme pochopení a páníčky nebudíme ani o víkendu. Jakmile se ale naši vyvalí z pelíšku, už jsme všichni připravený na lince a čekáme na masovou kapsičku. Carmina předvede svůj taneček utíkání od misky, (o tom už se tady zmiňovala), a nastává denní program. Ten není nijak zaběhlý, každý si děláme, co chceme. Když přijdou naši z práce, nastává rituál večerního krmení. Jakmile se otevřou vchodové dveře, nasadím výraz kočky asi tak pět minut před smrtí vyhladověním a žalostně mňoukám, abych páníčky utvrdila v přesvědčení, že situace je opravdu vážná, a že okamžitý přísun potravy je nezbytný. Fanfán si mezitím odbude svůj rituálek skočení na záda zouvajících se páníků. Pcha, kam se na mě hrabe. Já taky moc ráda skáču na záda, ale výsledné ječení páníčků je naprosto odlišné. Taky když přistane mých sladkých 5 kilo, to něco přistane. To Fanfíkův dopad působí jako přistátní rozzuřeného čmeláka. Tyhle atletické figury na to prostě nemají. Ale když ho to baví...

Po večeři je na programu večerní zábava. Já se jdu většinou bavit do pelíšku spánkem, Fantán pronásleduje Carminu, lítají jak pominutý a když se náhodou pokusí vyrušit mě ze zaslouženého odpočinku, dám jasně najevo, že já se teda s nima honit nebudu. Občas mě taky chytne lítavá, ale to se musí chtít mně a ne aby mě nějaký mrňata nutily. Carmina nosí našim kolečka od pet lahví a dožaduje se jejich házení, aby mohla aportovat. Čím napínavější film v televizi, tím intenzivněji nosí. A taky se naučila dobrou kulišárnu. Sedne si na kraj sedačky, dělá, že přinesla kolečko a čeká, až ho tatínek začne hledat. Ten se zvedne, koukne pod polštář, zjistí, jestli na něm nesedí, a když pochopí, že je to blamáž, Carminku sprdne. Takhle to ta šikovná kočička opakuje tolikrát, až tatínka rozžhaví doběla. To je pak spokojena s výsledkem a s klidem se může uvelebit mamince na klíně a nechat se hladit. Fanfík zase aportuje myšky a nosí všelijaké hračky, aby vyprovokoval hru. A pak nastane noční krmení. V naši hodinu, jako mávnutím proutku, jsme najednou všechny na lince a hypnotizujeme páníčky pohledy. Nejlíp to ovšem ovládám já, v hypnóze jsem mistr. Dokážu se upřeně dívat celé minuty na paničku, zírám jí přímo do očí, aby si v nich přečetla, že už má konečně vstát a otevřít tu konzervičku. Vždycky pochopí. A když jí to náhodou trvá dýl, doplním hypnózu zoufalým mňouknutím a otřením se o noh.

Pak se jde spát. Maminka chodí dost často do postele dřív, protože si ráda čte, tak ji tam chodím oblažovat, ale mazlit né, na to je čas až ráno. Když jde na kutě tatínek, nastává čas na Fanfánův největší rituál. Maminka může být v posteli jak chce dlouho, ale Fanfík se tam jen tak občas projde, obhlídne situaci a zase jde po svém. Jakmile už je ovšem páneček v koupelně, kocour zjevně znervózní, začne povrkávat, nedočkavě chodí kolem postele a vyčkává. Jen si taťka sedne na postel, už je u něj. Pomalu ho ani nenechá lehnout a už se šteluje na večerní mazlení. Vyleze si mu na hruď, nastavuje všechna místečka, která potřebuje vymazlit, a to byste nevěřili, normálně mu blahem kapou sliny. Vždyť to pořád říkám, že Fanfár je kočkopes.

Ještě mi nedá, abych nezavzpomínala na Matýska, který nás zrovna před rokem opustil a odkráčel do kočičího nebíčka. Ten měl naprosto ojedinělý zvyk, ne nadarmo mu maminka přezdívala záchodový kocourek. Jakmile se z toalety ozval typický, nezaměnitelný zvuk, Matýsek, ať byl kdekoliv po bytě a spal jako dudek, neomylně se objevil v krátké době v oné místnosti, mžoural rozespale očičkama, položil přední pacičky mamince na kolena a čekal, až ho zvedne. Posazen na klíně pak nahlas předl hlubokým, melodickým hlasem, maminka mu něco vyprávěla a oba byli zjevně šťastni. V té době maminka neviděla mnoho napínavých konců detektivek a jiných pořadů v televizi a bylo jí to jedno.

Matýsek byl ten nejněžnější kocourek ve střední Evropě a širokém okolí.

Tak to by bylo asi všechno, já si jdu zase schrupnout. Tak se mějte krásně a zase někdy.