Vítejte na stránkách kočičky Áji - Kutilka Ája

Vítejte na stránkách kočičky Áji - příběhy z kočičí pavlače

Úvodní stránka

Kočičí pavlač

48 - Ztracen ve vistárii
47 - Bráchova identita odhalena
46 - Němí svědci zločinu
45 - Ty pudeš!!!
44 - Jsem snad blázen?
43 - Jak jsem se zabydloval
42 - Invaze Marťana
41 - Co je u nás nového
40 - Nové zvíře
39 - Jak se budí dvounožci
38 - Ztracený buřt
37 - Budu loupežníkem
36 - Růžová příšera
35 - Fanfán záhadolog
34 - Sváťova koupelnová dobrodružství
33 - Jak jsem se zabydlel
32 - Autodráha
31 - Fanfánovo stanovisko
30 - Poděs Sváťa
29 - Sváťa a magická osmička
28 - Proč pořád já?
27 - Sherlock Holmes
26 - Další dírky!
25 - Volání divočiny
24 - Děravý kožíšek
23 - Ježek v kleci
22 - Orienťák byl!
21 - Orientační běh
20 - Něco tam je!
19 - Domeček plný cihliček
18 - Satisfakce
17 - Jak Fanfán machroval
16 - Ája kutilka
15 - Naše zvyky a rituály
14 - Zimní rozjímání
13 - Sýkorky
12 - Zrada přišla
11 - Čuju zradu
10 - Myš ve špajzu
9 - Léto a adrenalin
8 - Z Braníku do Berouna
7 - O stravování
6 - Kočka habešská
5 - Carmína v Berouně
4 - Smutné povídání
3 - Žužla
2 - Jak to bylo dál - Matýsek
1 - jak to začalo

Vypráví Ája (29.1.2008)
Kutilka Ája

To koukáte, že jsem zase tady, co? Já vám včera chytila nějakou psavou slinu, tak jsem se rozhodla, že vám ještě nadrápnu o událostech minulého víkendu.

Nevím, jak to mají ostatní kočičky, ale naše berounská kočičí společnost miluje jakékoliv domácí vzrůšo, prostě jako že se něco děje.

Nejzajímavější událostí týdne bývá páteční vybalování nákupu. To je najednou kuchyň plná všelijakých tašek, z kterých voní spousta libých odérů. Spolu s páníčky testujeme zakoupené potraviny, jestli se náhodou po cestě nezačaly kazit, já dělám expertýzu šunky, ostatní já nejím. To Fanfár ochutná snad i prášek na praní. Je to hrozná popelnice. Když jsou tašky prázdné, nutně musím do každé strčit čumáček a nejlépe i celého kočičáka. Než jsou mi tašky odebrány, slouží za bezvadný pelíšek.

Tohle se ale odehrává pravidelně každý týden. Víkend se lišil od jiných tím, že taťka se rozhodl vyrobit poličky na stále se množící krabičky s filmy. Začalo to už v pátek, kdy z auta mimo tašek přinesl i haldu prkýnek a odnesl si je do dílny. Pak tam smrděl s žehličkou a na prkýnka nažehloval nějaký žížaly, nebo co. Všechno jsme to pozorně sledovaly a lovily zbytky těch žížal, které táta okrajoval. Byla s nima legrace, moc pěkně se kroutily a daly se lovit. V sobotu páníček všechno smontoval a my byly jak u vyjevení, když byl byt najednou vzhůru nohama. Všechno bylo na jiném místě, i naše pelíšky, tudíž se to muselo znovu očichat, vyzkoušet a prověřit. Když bylo hotovo, vrátily se věci na svoje místo a bylo po legraci.

Další bžunda ale nastala hned v neděli. To se zase maminka rozhodla pro rukodělnou činnost, všít dlouhatánské zipy do svetru a mikiny. Hned mi bylo jasné, že bez mé pomoci se to neobejde, protože mamina vypadala na zhroucení, ještě než se do díla pustila. Pro uklidnění si pustila své oblíbené Iron Maiden, a aby uklidnění bylo dostatečné, volume šoupla dost doprava. Nejdřív jsem se toho kraválu lekla, ale pak jsem si uvědomila, že jsem vlastně rocková kočička a uvelebila jsem se vedle paničky, která se už pustila do šití. Jelikož byla do práce tak zabraná, že mě ani moc nevnímala, rozhodla jsem se z vlastní iniciativy srovnat plnou krabici špulek s nitěmi.

Pěkně jsem je všechny otlapičkovala, nitě se do sebe hezky zapletly a hned to vypadalo vkusněji. Kdepak, já jsem rodilá estétka. A to jsem ještě při tom stačila přežehlovat vlastním tělem rozešitou mikinu! Carminka se usadila ve víku té krabice od nití a hlídala ji před zcizením.

Jen Fanfán se ručních prací neúčastnil, úplně na nás holky dlabal a celou dobu se věnoval hrátkám s peříčkama. Holt chlap. Ale já za sebe musím říct, že jsem si to užila. A jsem moc ráda, že i panička vše přečkala ve zdraví, i když pořád vyhrožovala, že je z toho pitomého svetru, který se tlemí jako žvýkačka, zralá na prášky. Takže všechno dopadlo dobře i přes to, že jsem pak zaslechla tatínka, oblečeného ve svetru s novým zipem, jak něco cedí pod kníra, že kdyby on udělal ty poličky jako maminka všila zip, všechno by z nich spadlo.
Ale smál se u toho, tak je snad všechno jak má být.