Vítejte na stránkách kočičky Áji - Fanfán machroval

Vítejte na stránkách kočičky Áji - příběhy z kočičí pavlače

Úvodní stránka

Kočičí pavlač

48 - Ztracen ve vistárii
47 - Bráchova identita odhalena
46 - Němí svědci zločinu
45 - Ty pudeš!!!
44 - Jsem snad blázen?
43 - Jak jsem se zabydloval
42 - Invaze Marťana
41 - Co je u nás nového
40 - Nové zvíře
39 - Jak se budí dvounožci
38 - Ztracený buřt
37 - Budu loupežníkem
36 - Růžová příšera
35 - Fanfán záhadolog
34 - Sváťova koupelnová dobrodružství
33 - Jak jsem se zabydlel
32 - Autodráha
31 - Fanfánovo stanovisko
30 - Poděs Sváťa
29 - Sváťa a magická osmička
28 - Proč pořád já?
27 - Sherlock Holmes
26 - Další dírky!
25 - Volání divočiny
24 - Děravý kožíšek
23 - Ježek v kleci
22 - Orienťák byl!
21 - Orientační běh
20 - Něco tam je!
19 - Domeček plný cihliček
18 - Satisfakce
17 - Jak Fanfán machroval
16 - Ája kutilka
15 - Naše zvyky a rituály
14 - Zimní rozjímání
13 - Sýkorky
12 - Zrada přišla
11 - Čuju zradu
10 - Myš ve špajzu
9 - Léto a adrenalin
8 - Z Braníku do Berouna
7 - O stravování
6 - Kočka habešská
5 - Carmína v Berouně
4 - Smutné povídání
3 - Žužla
2 - Jak to bylo dál - Matýsek
1 - jak to začalo

Vypráví Fanfán (20.2.2008)
Jak jsem si zamachroval

Ten kocouří život je fakt někdy složitej. Jelikož jsem vůdčí tip, mám to prostě v genech, snažím se vybojovat si šéfovskou pozici hned od začátku soužití s berounskými kočičáky. S Carminkou to šlo samo, ta je zase pro změnu od přírody malý plašánek. Stačí se na ni dlouze zahledět přísným okem a už prchá. S Ájou je to maličko oříšek. Ne a ne se mi podřídit, ale mám takový dojem, že už začínám mít navrch. Probíhá to takhle. Přiblížim se k dosavadnímu bossovi - Áje, stoupnu si na špičky, abych byl větší, ještě o kus prodloužím ušiska, tudíž je mám skoro až do stropu, vyhrbím hřbet a začnu se baletními krůčky posunovat. A ono vám to funguje! Ta velikánská kočina je najednou takový malý chlupatý skrčenec s ušima dozadu, cení na mě zuby a děsně prská a hučí. Zapojím oční kontakt a hrajeme hru, kdo dýl vydrží. Zatím je to tak půl na půl. Někdy Ája prchne, někdy opustím bojové pole já, protože, co si budeme povídat, přeci jen je to kus kočky a její zuby vypadají dobře nabroušený. Ale já to nevzdám. Správný kocour z boje neutíká..

Onehdy jsem si četl na stránkách Modrého kocouře deníček kočičky Lassy, která líčila, jak jsou doma sehraný tým. Když panička přinese nákup, jeden kočičák odvede její pozornost, např. převrženým květináčem, a ostatní mají volný prostor k loupení potřebných laskomin. Tak jsem si řekl, že to taky zkusím. V pátek, v den nákupu, jsem si už všechno přichystal. V chodbičce jsme přes den vylili velkou misku s vodou, do obří louže vyhrabali něco písku ze záchůdku, párkrát se v tom proběhli a past byla nachystána. Pak už jsem jen čekal, co bude dál. Všechno probíhalo podle plánu. Nákup se začal kupit na lince, šunka byla rozbalena, zbývalo jen nalákat dvounožce k přichystané pohromě. A podařilo se. Po slovech jéžišmarjá, ty tady zase nadělali paseku, se panička chopila hadru a začala likvidovat naše dílo. Nojo, ale ta moje smečka, ta je naprosto nemožná. Obě kočky se ochomejtaly kolem hadru a žádnou ani nenapadlo jít si plnit lupičské povinnosti. Jsou to prostě trubky. Tak to zase bylo na mně. Jenomže já už jsem svou loupeživou posedlostí profláklej, tudíž ostře sledovanej. Mám na kontě několik prokousaných pytlíků s rohlíky, ale to nebylo nic moc, lepší úlovek už byl balíček párků ovšem nejraději přemisťuju šunku. Můj nejlepší majstrštyk ovšem bylo odcizení otevřené krabice mlíka. Jen ta koncovka byla horší. Nesl jsem si krabici v tlamičce, ale podcenil jsem její hmotnost a při chystaném seskoku z linky se mi půl litr mlíka vyškubnul a šel si svou cestou rovnou na koberec. Kupodivu tam byl dřív než já. Ale abych se vrátil k naší akci. Vplížil jsem se do kuchyně, ale ani jsem nestačil doběhnout k lince a už jsem slyšel zoufalý výkřik ? Bacháááá, Fanfáááán, šunkáááá. No, nestihnul jsem to, a opět mi nezbylo nic jiného, než se uchýlit k potupnému žebrání.

Když byl nákup v bezpečí (tedy pro páníky) v ledničce, šel jsem se podívat do koupelny. V umyvadle ležela napůl vylitá ona miska, která měla sehrát hlavní roli v naší akci a u ní Carmina plně zaujatá jejím zkoumáním. Jelikož jsem se chtěl nerušeně přesvědčit, jestli třeba nebyla chyba mého plánu právě v té misce, začal jsem na Carminu trošičku machrovat. Zase jsem si stoupnul na špičky a začal kroužit kolem. Už jsem viděl první náznaky vítězství, když se najednou všechno zvrtlo. Šlápnul jsem na vanu, ale ouha. Okraj byl mokrý, podjela mi noha a já jsem se potupně zřítil do koupací nádoby. Mrštně jsem zase vyskočil nahoru a dělal jako že nic, ale hrůza, Carmina to všechno viděla a její pohled byl vše říkající. Zahlédl jsem v něm dokonce náznak výsměchu. Ta potupa!

A to ještě neměl být konec. Paniččin dvounohý syn maličko ujíždí na brambůrkách. Za zvlášť dobré studijní výsledky mu tedy maminka nakoupila dvě plný igelitky všech možných druhů. Tašky s lákavým obsahem na něj čekaly v kuchyni, a to byla šance pro mě. V noci, když byl všude klid, jsem se vydal na loupeživou výpravu. Otevřít pytlík mi dalo trochu zabrat, ale podařilo se. To překvapení, když jsem se do kýžené odměny zakousnul! Já trumbera otevřel zrovna křenový chipsy! Nebylo to vůbec k jídlu. A to jsem se pak dozvěděl, že ostatní pytlíky obsahovaly moje oblíbené příchutě - sýrovou, se slaninou ...

To byl teda víkend blbec.