Vítejte na stránkách kočičky Áji - Orientační běh

Vítejte na stránkách kočičky Áji - příběhy z kočičí pavlače

Úvodní stránka

Kočičí pavlač

48 - Ztracen ve vistárii
47 - Bráchova identita odhalena
46 - Němí svědci zločinu
45 - Ty pudeš!!!
44 - Jsem snad blázen?
43 - Jak jsem se zabydloval
42 - Invaze Marťana
41 - Co je u nás nového
40 - Nové zvíře
39 - Jak se budí dvounožci
38 - Ztracený buřt
37 - Budu loupežníkem
36 - Růžová příšera
35 - Fanfán záhadolog
34 - Sváťova koupelnová dobrodružství
33 - Jak jsem se zabydlel
32 - Autodráha
31 - Fanfánovo stanovisko
30 - Poděs Sváťa
29 - Sváťa a magická osmička
28 - Proč pořád já?
27 - Sherlock Holmes
26 - Další dírky!
25 - Volání divočiny
24 - Děravý kožíšek
23 - Ježek v kleci
22 - Orienťák byl!
21 - Orientační běh
20 - Něco tam je!
19 - Domeček plný cihliček
18 - Satisfakce
17 - Jak Fanfán machroval
16 - Ája kutilka
15 - Naše zvyky a rituály
14 - Zimní rozjímání
13 - Sýkorky
12 - Zrada přišla
11 - Čuju zradu
10 - Myš ve špajzu
9 - Léto a adrenalin
8 - Z Braníku do Berouna
7 - O stravování
6 - Kočka habešská
5 - Carmína v Berouně
4 - Smutné povídání
3 - Žužla
2 - Jak to bylo dál - Matýsek
1 - jak to začalo

Vypráví Ing. Fanfán Blue (4.4.2008)
Orientační běh

Stav v naší domácnosti: tyranie trvá. Stále jsme uvězněni v prvním patře a do naší tělocvičny s kladinou a šplhacím sloupem v přízemí pořád nesmíme. A to už je měsíc! Zezdola se neustále ozývají podivné zvuky, ale já už si umím udělat představu, co se tam děje. Vždyť jsem ten stavební dozor, a dokonce jsem byl jednou roztomilou kočičkou Cookie (známost se stránek Modrého kocouře) titulován jako inženýr. Tohle mi napsala jako komentář k jedné stavební fotce, kde jsem zachycen v akci: "Ó můj Fanfánku ty jsi tak všestranný - netušila jsem, že jsi inženýr. Ing. Fanfán Blue - to zní skvěle, dobrá partie :o) pac Cookieska." Milá kočička, co? Myslím, že si ten titul nechám. Líbí se mi, a zní to noblesně.

Ale k věci. Pravidelně chodím kontrolovat, jak práce pokračují a nejraději bych asistoval u všeho. Ale smůla, vždycky jsem vykázán. Při pravidelné revizi jsem zjistil toto: pískoviště v koupelně se změnilo v beton, zase už vyrostla nějaká stěna a ty božský díry ve zdi, kam se dalo načuhovat, k mému žalu zmizely.

Musím vám prásknout něco na Áju, je to čuník. Pořád si hraje na něco nóbl a když si myslí, že ji nikdo nevidí, slastně se vyvaluje v tom staveništním binci a pak dělá jako že nic. Ale to jen tak pro zajímavost.

Včerejšek byl velice úspěšný. Přes den nic moc - zaběhnutý program osamocených kočiček - spánek, jídlo, spánek, spánek, jídlo... Když přišli naši z práce, dostaly jsme pravidelný přísun kalorií, trošku s námi dvounožci pohovořili a jako obvykle zmizeli v cihlách staveniště. Z nudy jsem najel na dopolední program - spánek, jídlo.... Najednou se otevřely dveře a panička, celá pocákaná od malty, (páníček má silný bekhend) se hnala ke krabičce, kde jsou uloženy naše záchodové potřeby. Vzala odtud ruličku mikrotenových pytlíků, které obvykle slouží k přemisťování našich pokladů uložených v písečku do popelnice. Vysvětlila nám, že si odtrhne jen pár pytlíčků k zakrytí trubek. Bylo nám to v podstatě fuk, tak jsme souhlalily. A už spěchala zase pryč. Nastala moje chvilka. Vyvinul jsem nadzvukovou rychlost, už jsem byl na schodech a šupem dolů. Trošičku to při úprku odnesl můj habešský kožíšek, který byl lehce skřípnut mezi dveře, ale účel světí prostředky. Byl jsem zase Ing. Fanfán Blue - stavební dozor v akci. Než jsem byl tradičně chycen a odnesen do 1. patra, stačil jsem vše občíhnout. Je to dobrý, jde jim to.

V noci se stavaři vrátili a hned do koupelny. Okamžitě jsem si všimnl zapomenuté ruličky pytlíků na lince a bezva nápad se mi neprodleně zrodil v hlavičce. Vytyčím trasu pro orientační běh! Vzal jsem ruličku do tlamičky a už mi jde na pomoc Carminka. Já jsem odrolovával a Carminka rozmotané pytlíky chytala pacičkou, aby se dobře odmotávaly. Cesta vedla z kuchyně, pokračovala chodbou, pak přes pokoj až do sušárny. K orienťáku už ovšem nedošlo, přišel zásah shora. Za sebe můžu říct, že mi stornování závodu ani nevadilo, plně mi jej vynahradil pohled na dvounožce usilovně rolujících nekonečnou řadu pytlíků a mumlajících si něco pod vousy. To teda v případě páníčka, paničce se knír ještě nestačil dostatečně urodit.

Takovou pěknou tečkou za dnešním nabitým programem byla akce na dobru noc. Všichni už tvrdě spali, včetně mého krysáka, jen já nemohl zabrat. Chytil jsem slinu a měl jsem nutkavou potřebu vymyslet ještě nějakou akcičku. Připlížil jsem se do ložnice na obhlídku terénu. Vpravo spící páníček, vlevo chrupkající panička s Carminkou v nohách. Nenápadně jsem zasunul pacičku pod páníkovu peřinu vysunul hák jako kapitán Hook, zaťal... Ozvalo se příšerné zařvání "Dopr...." A už nikdo nespal.

Jsem prostě inženýr Fanfán Blue.