Vítejte na stránkách kočičky Áji - Orienťák byl

Vítejte na stránkách kočičky Áji - příběhy z kočičí pavlače

Úvodní stránka

Kočičí pavlač

48 - Ztracen ve vistárii
47 - Bráchova identita odhalena
46 - Němí svědci zločinu
45 - Ty pudeš!!!
44 - Jsem snad blázen?
43 - Jak jsem se zabydloval
42 - Invaze Marťana
41 - Co je u nás nového
40 - Nové zvíře
39 - Jak se budí dvounožci
38 - Ztracený buřt
37 - Budu loupežníkem
36 - Růžová příšera
35 - Fanfán záhadolog
34 - Sváťova koupelnová dobrodružství
33 - Jak jsem se zabydlel
32 - Autodráha
31 - Fanfánovo stanovisko
30 - Poděs Sváťa
29 - Sváťa a magická osmička
28 - Proč pořád já?
27 - Sherlock Holmes
26 - Další dírky!
25 - Volání divočiny
24 - Děravý kožíšek
23 - Ježek v kleci
22 - Orienťák byl!
21 - Orientační běh
20 - Něco tam je!
19 - Domeček plný cihliček
18 - Satisfakce
17 - Jak Fanfán machroval
16 - Ája kutilka
15 - Naše zvyky a rituály
14 - Zimní rozjímání
13 - Sýkorky
12 - Zrada přišla
11 - Čuju zradu
10 - Myš ve špajzu
9 - Léto a adrenalin
8 - Z Braníku do Berouna
7 - O stravování
6 - Kočka habešská
5 - Carmína v Berouně
4 - Smutné povídání
3 - Žužla
2 - Jak to bylo dál - Matýsek
1 - jak to začalo

Vypráví Ing. Fanfán Blue (16.4.2008)
Orienťák byl!

Pro všechny fanoušky sportu, orientačního běhu zvláště, mám dobrou zprávu. Klání se nakonec podařilo zorganizovat a uskutečnilo se. Došlo k tomu včera, nastaly totiž velmi příznivé podmínky. Naši jako obvykle hned po práci zmizeli v přízemí na stavbě (už to začíná být trochu nuda), ale tentokrát tam byli nezvykle dlouho. Jako první se nahoře objevila někdy kolem půlnoci panička. Děsně jí to slušelo, hrála totiž všemi barvami a trochu mi připomínala májovou kočičku. Prý spárovali dlažbu. Táhla kýble se špinavou vodou, najednou se zastavila a upřela pohled do temné předsíňky. "Sakra, co to tam je?" Rozsvítila světlo a zároveň se jí rozsvítilo i v hlavě. "A kruciš, zase ty pitomý pytlíky! Kde je ale ti šupáci vyšťárali? Vždyť jsem je uklízela na své místo do záchodový krabičky!" To už jsem si spokojeně olíznul kožíšek a sledoval, jak dvounožkyně mapuje trasu pytlíků. Tentokrát se nám to fakt povedlo. Sáčky byly naprosto všude, trasa byla dokonalá. Zkoušel jsem kočky zapojit i do štafetového běhu, jako kolík jsem používal krysáka, ale jako obvykle neměly pro moje skvělé nápady pochopení. Nicméně běhu se účastnily s plným nasazením.

Panička vzdala přemýšlení, kde se vloudila chybička a jala se rolovat pytlíky do úhledné ruličky. (Myslím, že akce bude mít ještě zdárné pokračování, protože mnoho pytlíků se nám podařilo upravit do cedníkové podoby a už se moc těším, až se záchodové stelivo bude hezky prosívat a ladně snášet na koberec). Ruličku pak dvounožkyně uklidila na své místo do krabičky a začala s mytím kýblů. K záchvatu smíchu ji přivedla Ája, která elegantně vyskočila na vanu, ovšem vyděsil ji hrůzostrašně vyhlížející mop a košík volně ložený na dně. Jak se lekla, rozplácla se na rantlu, žuchla na zem a se zděšeným výrazem v očích prchla do ložnice pod postel. Jak ji znám, nebyla tak vyplašená z pádu, ale z utrpěného šrámu na svém image dámy.

Když se panička dostatečně vysmála, pokračovala v práci. A v tu chvíli jsem se dopustil osudové chyby. Chtíč totiž zvítězil nad rozumem, prostě jsem si nemohl pomoct a musel jsem. Pacičkou jsem nadzvedl víko krabičky, zašátral a už jsem pelášil s ruličkou pytlíků v tlamičce do bezpečí. Ale běda, byl jsem spatřen. A ta macecha zlá, macecha zlá mi mou úžasnou hračku sebrala a schovala na nedostupné místo. Ještě dlouho do noci jsem zkoušel v krabičce hledat, šoupal jsem s ní po dlaždičkách, zvedal víko, strkal hlavičku dovnitř, ale nic. Pytlíky byly nadobro v čudu. Jen z ložnice se ozývalo nějaké pokřikování o rušení nočního klidu, ale to bylo všechno, na co se ti naši dvounožci po namáhavém dni zmohli.