Vítejte na stránkách kočičky Áji - děravý kožíšek

Vítejte na stránkách kočičky Áji - příběhy z kočičí pavlače

Úvodní stránka

Kočičí pavlač

48 - Ztracen ve vistárii
47 - Bráchova identita odhalena
46 - Němí svědci zločinu
45 - Ty pudeš!!!
44 - Jsem snad blázen?
43 - Jak jsem se zabydloval
42 - Invaze Marťana
41 - Co je u nás nového
40 - Nové zvíře
39 - Jak se budí dvounožci
38 - Ztracený buřt
37 - Budu loupežníkem
36 - Růžová příšera
35 - Fanfán záhadolog
34 - Sváťova koupelnová dobrodružství
33 - Jak jsem se zabydlel
32 - Autodráha
31 - Fanfánovo stanovisko
30 - Poděs Sváťa
29 - Sváťa a magická osmička
28 - Proč pořád já?
27 - Sherlock Holmes
26 - Další dírky!
25 - Volání divočiny
24 - Děravý kožíšek
23 - Ježek v kleci
22 - Orienťák byl!
21 - Orientační běh
20 - Něco tam je!
19 - Domeček plný cihliček
18 - Satisfakce
17 - Jak Fanfán machroval
16 - Ája kutilka
15 - Naše zvyky a rituály
14 - Zimní rozjímání
13 - Sýkorky
12 - Zrada přišla
11 - Čuju zradu
10 - Myš ve špajzu
9 - Léto a adrenalin
8 - Z Braníku do Berouna
7 - O stravování
6 - Kočka habešská
5 - Carmína v Berouně
4 - Smutné povídání
3 - Žužla
2 - Jak to bylo dál - Matýsek
1 - jak to začalo

Vypráví Fanfán Blue (7. 5.2008)
Děravý kožíšek

Sláva, už je konec ústrků a zavřených dveří. Minulý týden Carminka tak dokonale škrábala na šoupačky v patře, že se jí je podařilo otevřít. To byla obrovská výzva jít se podívat do přízemí na lopotící se dvounožce a trochu je povzbudit v práci. Carminka scházela po schodech velmi opatrně a rozvážně, co kdyby se někde ukrýval nějaký bubák a udělal na ni hůůů. Nakonec cestu zvládla bravurně bez újmy na psychice. Po chvilce se probrala ze spánku i Ája, tudíž jsme sešli dolů jako spořádaná smečka. A světe div se, nikdo nás nevyhodil! Byli jsme uvítáni téměř s otevřenou náručí, a dokonce pobízeni, ať si to jdeme všechno prohlédnout.

A bylo co.Všechno úplně jiné. Ovšem nejzajímavější mi přišla činnost páníčků, kteří namáčeli do nějakých pixel divné štětinaté nástroje a pak s nimi šoupali po dveřích. Ty se postupně měnily z bílých na hnědé. Bylo to moc prima pozorovat, protože občas i nějaká hnědá kapička spadla k zemi a hezky se rozprskla. Podlaha byla pokryta velikými papíry, což mě inspirovalo. Zalehnout, začíhat a výpad na Carminu. Ta se jako vždy plaší a zdrhá. Dopadám na balicí papír a jedůůůůů, a už jsem v kuchyni i s papírem. Baličák dělá úžasný kravál, tak nezahálet a znovu do toho. A je tu další lákadlo. Dvounožec zrovna mění barvu na otevřených dveřích do sklepa, tudíž cesta je volná. Jdu na to. Musím podotknout, že tento nápad jsem neměl sám. Sešli jsme se tam všichni. Zjistil jsem, že sklepní prostory potřebují nutně údržbu, tak jsem se dal hned do díla. Začal jsem sběrem pavučin. Hezky obalit vousky, nabrat je i na kožíšek a rychle nahoru do pokoje, tam jsou přece na sedačce ty čerstvě vyprané bílé přehozy. Pěkně opucovat pavučiny a honem pro další, ať to mám brzy hotové. Nevím proč, ale najednou se mi dveře do pokoje zavřely před čumáčkem. Nechápu!

Tak jsme strávili všichni společně příjemné odpoledne a k večeru nastalo pravidelné sčítání koček. Carmina chybí, Carmina chybí! Nojo, je to tak. Náš plašánek zůstal zavřený ve strašidelném sklepě s bubáky a upíry. A po tmě! Jak se dveře otevřely, vyběhla ven s očima až u uší, ale zároveň spokojená, že konečně splnila bobříka odvahy. To jsem ještě netušil, že budu taky muset podstoupit zkoušku odvahy. Panička se na mě dlouze zahleděla, pak si mě zvedla blíž k očím, aby lépe viděla, a taky že viděla. "No co to máš nad ocáskem na zádech? Jsi tam nějaký rozcuchaný a naježený." A bylo to venku. Maličko jsem se opatlal barvičkama a spolu s pavučinama mi kožíšek ztvrdnul do abstraktního útvaru. Abych se přiznal, byl jsem z toho taky pěkně nervní a sám jsem se snažil zbavit se té podivnosti, ale marně. Ani se ten cucek nehnul. Tak jsem byl potupně znehybněn a panička mi slepené chlupy vystříhala. Teď chodím po světě s dírkou v kožíšku a připadám si nedokonalý a neupravený. Prý se to časem samo spraví, takže ke krejčímu nemusím. Snad jo, budu věřit.