Vítejte na stránkách kočičky Áji - další dírky

Vítejte na stránkách kočičky Áji - příběhy z kočičí pavlače

Úvodní stránka

Kočičí pavlač

48 - Ztracen ve vistárii
47 - Bráchova identita odhalena
46 - Němí svědci zločinu
45 - Ty pudeš!!!
44 - Jsem snad blázen?
43 - Jak jsem se zabydloval
42 - Invaze Marťana
41 - Co je u nás nového
40 - Nové zvíře
39 - Jak se budí dvounožci
38 - Ztracený buřt
37 - Budu loupežníkem
36 - Růžová příšera
35 - Fanfán záhadolog
34 - Sváťova koupelnová dobrodružství
33 - Jak jsem se zabydlel
32 - Autodráha
31 - Fanfánovo stanovisko
30 - Poděs Sváťa
29 - Sváťa a magická osmička
28 - Proč pořád já?
27 - Sherlock Holmes
26 - Další dírky!
25 - Volání divočiny
24 - Děravý kožíšek
23 - Ježek v kleci
22 - Orienťák byl!
21 - Orientační běh
20 - Něco tam je!
19 - Domeček plný cihliček
18 - Satisfakce
17 - Jak Fanfán machroval
16 - Ája kutilka
15 - Naše zvyky a rituály
14 - Zimní rozjímání
13 - Sýkorky
12 - Zrada přišla
11 - Čuju zradu
10 - Myš ve špajzu
9 - Léto a adrenalin
8 - Z Braníku do Berouna
7 - O stravování
6 - Kočka habešská
5 - Carmína v Berouně
4 - Smutné povídání
3 - Žužla
2 - Jak to bylo dál - Matýsek
1 - jak to začalo

Vypráví Fanfán Blue (9. 6. 2008)
Další dírky!

Ha, kšíry! Jupí, vodítko!!! Tak to už mi asi vypršel trest za ten divočinový úprk! Jde se véééén! Slastně vrkám a hrnu se ke kšírkům, abych se nechal osedlat. A je to tady. Dveře se otevírají a já nasávám vůni přirody. Je to ještě lepší, než jsem si představoval, otevírá se totiž dokonce i branka a jdeme na silnici! Sláva, hurá na kachnýýý. Ale co to? Najednou u nás zastavuje auto a já jsem nasoukán dovnitř na zadní sedadlo. No toto? Čuju zradu a hlasitě dávám svůj nesouhlas najevo. Vždyť já chtěl jít na ptáky! Je mi to ale prdlajs platný, jedeme dál. Já to tušil, zastavujeme na tom nejméně oblíbeném místě - u zvířecího doktora. Čekárna je plná psisek, tak chvíli zůstáváme venku, a já si krátím čekání průzkumem sídlištního parčíku. Nic moc. A je to tady, jdeme dovnitř. Sedím páníčkovi na klíně a rozhlížím se po spolutrpitelích. Je to tu samý hafan a žádný se nechce kamarádit. Vtom se otevírají dveře a do čekárny vkráčí zrzavobílý kocour s pejskem a paničkou, krom slečny všichni na vodítku. Zaujmou místa přímo proti nám. Zbystřím a hlasitým mňouknutím dávám najevo, že o konkurenci vím. Kocour odpovídá náležitě důrazným zasyčením. To si samozřejmě nenechám líbit a vracím úder ještě drsnějším prsknutím. Celá čekárna nás se zaujetím sleduje, kdy si konečně vjedeme do chlupů. To by mě ale páneček nesměl tak pevně držet. Zabořím mu čumáček pod ruku a dám se do naštvaného hučení. Maminka se nechápavě rozhlíží po čekárně a pátrá pohledem po nějakém dobrmanovi či pitbulovi, který vyluzuje tak hrůzostrašné zvuky. Vylučovací metodou dospívá k názoru, že to může být jedině její milovaný, něžný Fanfánek. Nevím, proč se tak směje, je to vážná věc.

Konečně jsme na řadě, nechávám za sebou rozprskaného kocoura a ladně vplouvám do ordinace. Jsem vysazen na stůl, pan doktor mě dost nepříjemně osahává, šmatá mi do očí a uší. Ale co, jsem přece inteligentní inženýr a takovými malichernostmi se nenechám rozhodit. Najednou zbystřím, co to je? Doktor jde k LEDNICI!!! Už ji otevírá, začínám slinit - bude šunkáááá. A tak ne. Trapně jsem se zmýlil. Přinesl jen nějaký flaštičky, který následně přendal do stříkaček a zákeřně mi bodnul jednu do levý, druhou do pravý půlky zadečku. Jen jsem maličko zakvíknul a pomyslel si, že už to dvounožci s těma dírkama v kožíšku trošku přehánějí. Chtějí mě snad používat jako cedník? Na to se jim můžu vymňouknout.

Pak už jsme jeli konečně domů a já zase celou cestu nadával, aby si naši uvědomili, že takhle teda né.