Vítejte na stránkách kočičky Áji - poděs Sváťa

Vítejte na stránkách kočičky Áji - příběhy z kočičí pavlače

Úvodní stránka

Kočičí pavlač

48 - Ztracen ve vistárii
47 - Bráchova identita odhalena
46 - Němí svědci zločinu
45 - Ty pudeš!!!
44 - Jsem snad blázen?
43 - Jak jsem se zabydloval
42 - Invaze Marťana
41 - Co je u nás nového
40 - Nové zvíře
39 - Jak se budí dvounožci
38 - Ztracený buřt
37 - Budu loupežníkem
36 - Růžová příšera
35 - Fanfán záhadolog
34 - Sváťova koupelnová dobrodružství
33 - Jak jsem se zabydlel
32 - Autodráha
31 - Fanfánovo stanovisko
30 - Poděs Sváťa
29 - Sváťa a magická osmička
28 - Proč pořád já?
27 - Sherlock Holmes
26 - Další dírky!
25 - Volání divočiny
24 - Děravý kožíšek
23 - Ježek v kleci
22 - Orienťák byl!
21 - Orientační běh
20 - Něco tam je!
19 - Domeček plný cihliček
18 - Satisfakce
17 - Jak Fanfán machroval
16 - Ája kutilka
15 - Naše zvyky a rituály
14 - Zimní rozjímání
13 - Sýkorky
12 - Zrada přišla
11 - Čuju zradu
10 - Myš ve špajzu
9 - Léto a adrenalin
8 - Z Braníku do Berouna
7 - O stravování
6 - Kočka habešská
5 - Carmína v Berouně
4 - Smutné povídání
3 - Žužla
2 - Jak to bylo dál - Matýsek
1 - jak to začalo

Vypráví Ája (15. 8.2008)
Poděs Sváťa (Pulec)

To, co se u nás poslední dny děje mě donutilo opustit vyhřátý pelíšek s usednout k PC. Jsem ostřílená kočička, už jsem rozdýchala čtyři koťata, která mi byla nasazena do revíru, ale tohle černý torpédo, to fakt překonalo všechno.
Byl pátek, naši se někde zdrželi a přišli až po půlnoci. Celá naše smečka už čekala u dveří v radostném očekávání pozdní večeře. Otevřely se dveře a v nich dvounožci, což bylo v pořádku, co ale v pořádku nebylo, že taťka držel v náručí něco černýho a mrňavýho. První, co mě napadlo bylo, že nám přinesl myšičku na hraní, ale jaké bylo moje překvapení, když položil na zem rozježený kotě. Jeden by očekával, že se nováček bude chovat zaraženě a ustrašeně, ba pokorně, ale kdepak.

Ten pulec byl u nás hned zabydlený. Preventivně jsem na něj prskla, abych ho usadila do správných mezí, ale bylo to mňoukles platný. Jako bych nic nenaznačila. Rozježenec si to neohroženě vykračoval, čumák strkal do všech koutů. Carmina pochopitelně okamžitě prchla do bezpečí. (Chápu, on takový patnácticentimetrový kocour je fakt nebezpečný.) Fanfán byl zvědavý jako vždycky a zkusil do těch chlupů šťouchnout packou. Chlupy se rozeběhly, vytasily se z nich pacičky a začaly dorážet.

No jestli jste někdy viděli čerstvě vyvoranou myš, tak tak nějak vyhlížel neohrožený inženýr Fanfán. Když mu Pulec, tedy Sváťa, bezostišně zabral jeho oblíbené kanapíčko, vzdal to i Fanfík a uklidil se do odlehlých prostor. Jako zkušená kočka ale musím uznat, že Sváťa je šikovný tvoreček. I když v životě nebyl v žádné místnosti, hned pochopil účel záchůdků a ve šplhu si s ním nezadá ani atlet Fanfík.

Současná situace:

1. Já: Pulce si k tělu nepřipouštím, nevadí mi, když vedle mě spí, chodí, hraje si, ale musí udržovat rozumnou ochrannou zónu. Na té si lpím. Jakmile ji překročí, zasyčím, udělím výchovnou faňuru apod. V podstatě jsem ale v klídku.

2. Carmina: Myslím, že tuto situaci není třeba příliš rozebírat. Je prostě na permanentním úprku a ve střehu. Musí být ovšem u všeho, co Sváťa vyvádí. Její pozorovatelna musí být v dostatečné výšce, kam ještě torpédo nevyskočí.

3. Fanfán: Ze začátku to vypadalo, že si bude s Pulcem hrát, ale i na našeho uličníka je moc akční. Když mrňous moc otravuje, taky prchá. Jo, na každýho jednou dojde.

4. Sváťa: Od prvního okamžiku, co je u nás nabyl přesvědčení, že všechno patří jemu. Zabral postel dvounožců, obsadil sedačku v době večerní siesty u televize, kde permanentně atakuje páníčky a nenechá je sledovat program. (nějak jim to ale nevadí, snad je ten drzoun dokonce baví), ukradl nám hračky, všechno nám sežere. A nejenom nám. V nestřeženém okamžiku se nenažranec páníčkovi zahryzl do hemenexu. Držel se ho jak pitbul, stejně tak vrčel a nedal se nijak odtrhnout, jedině s kusem zmíněného pokrmu.

5. Dvounožci: Neustále vykřikují Sváťo NE! NE! Je jim to ovšem houby platný. Zákazové citoslovce zkusili zdůraznit proudem vody z cákací flašky. Pulec je mokrý jak žába, ale je mu to úplně jedno. Čile pokračuje v zakázané činnosti, jako by nepršelo. Jediné, co začíná fungovat, je rolička smotaná ze stránky novin a když je mrňous zase na stole, tak s ní dostane do kožíšku. Pak se ráčí stůl opustit. Občas se zase ozývá šílený řev a dvounožci vyprošťují kocourka zakousnutého do jejich nosu. Cpou do Sváti konzervičky a zdá se, že nemá dno. Jo, a blechy už taky nemá, zato my se začínáme nějak podezřele drbat.

Tak to by bylo zatím všechno, jestli se nezblázním, zase vám podám čerstvé zprávy.