Vítejte na stránkách kočičky Áji - Fanfánovo stanovisko

Vítejte na stránkách kočičky Áji - příběhy z kočičí pavlače

Úvodní stránka

Kočičí pavlač

48 - Ztracen ve vistárii
47 - Bráchova identita odhalena
46 - Němí svědci zločinu
45 - Ty pudeš!!!
44 - Jsem snad blázen?
43 - Jak jsem se zabydloval
42 - Invaze Marťana
41 - Co je u nás nového
40 - Nové zvíře
39 - Jak se budí dvounožci
38 - Ztracený buřt
37 - Budu loupežníkem
36 - Růžová příšera
35 - Fanfán záhadolog
34 - Sváťova koupelnová dobrodružství
33 - Jak jsem se zabydlel
32 - Autodráha
31 - Fanfánovo stanovisko
30 - Poděs Sváťa
29 - Sváťa a magická osmička
28 - Proč pořád já?
27 - Sherlock Holmes
26 - Další dírky!
25 - Volání divočiny
24 - Děravý kožíšek
23 - Ježek v kleci
22 - Orienťák byl!
21 - Orientační běh
20 - Něco tam je!
19 - Domeček plný cihliček
18 - Satisfakce
17 - Jak Fanfán machroval
16 - Ája kutilka
15 - Naše zvyky a rituály
14 - Zimní rozjímání
13 - Sýkorky
12 - Zrada přišla
11 - Čuju zradu
10 - Myš ve špajzu
9 - Léto a adrenalin
8 - Z Braníku do Berouna
7 - O stravování
6 - Kočka habešská
5 - Carmína v Berouně
4 - Smutné povídání
3 - Žužla
2 - Jak to bylo dál - Matýsek
1 - jak to začalo

Vypráví Fanfán (21. 8.2008)
Zaujímám stanovisko

Co, vlastně kdo, je Pulec, vlastně Sváťa už asi víte, co? Já taky! Dodneška jsem mlčel, protože k danému problému jsem dosud nezaujal stanovisko. Už jsem ho zaujal. Speru ho. Když se ta černá kominická štětka objevila v naší domácnosti, myslel jsem si zpočátku, že do ní párkrát šťouchnu tlapkou a dá pokoj. Nedala. Za první příkoří považuji, že mi Pulec okamžitě zalehl MOJE kanapíčko, následně postel páníčků. A když jsem zjistil, že Sváťa po ulovení MOJÍ myši ji zakousne, nepustí a ještě vrčí jak rozzuřená doga, který chcete vzít kost, nabádalo mě to k ostražitosti. Další výstražné znamení bylo, když se Pulec velice hbitě vyšplhal po MÉM šplhadle, v podobě koberce přibitého na futro, až nahoru a vlezl si na MOJE oblíbené místečko na věšáku. Tam chodím jen já, občas se nahoru s námahou vydrápe Ája a Carmina šplhá tak maximálně do půlky. A tahle chlupatá blecha tam byla hned. Nechápu tu drzost. Počkal jsem si na Pulce nahoře, a když se zase chtěl vecpat ke mně na poličku, okamžitě jsem mu uštědřil pár výchovných. Tak slezl. A zase bez problému. Další nehoráznost: poklidně si vychutnávám své odpolední menu v kočičí jídelně na lince, když vtom mám v mističce místo tuňáka ve vlastní šťávě mlaskající hlavu Pulce, a to bez vlastní šťávy. Tím mě pěkně namňouknul. Krádežím potravy udělala přítrž panička, když od linky odstavila židličku, nevím ovšem, jak dlouho Sváťovi potrvá nastudování skoku vysokého. Tuším, že dlouho ne. Po těchto příhodách se nedivte, že jsem se začal Sváťovi spíš vyhýbat, lépe řečeno sledovat ho, ale z bezpečných vyvýšených míst.

Včera jsem si ale řekl dost! Přece já, inženýr Fanfán se nebudu podřizovat takovýmu prďolovi a zaujal jsem stanovisko: Boj!

Hned jsem se do věci pustil. Pulec zase šílel s myší, lítal jak blázen, cupoval ji, hrál s ní fotbálek, myš už vlastně nevypadala ani jako myš, spíš myšotorzo. V nestřeženém okamžiku, když Sváťa nabíral síly na další výpad, ukořistil jsem myšáka a hlasitým hučením dal najevo, že mu ho opravdu nehodlám vydat. Hrdě, se vztyčenou hlavou a kořistí v tlamičce jsem chodil po kuchyni, aby každý viděl, jaký jsem pašák.

Abych ještě zdůraznil svoje stanovisko, cvičně jsem Pulce při jeho nočním útoku zmordoval. Kvičel jako prasátko, když ho na nože berou. To by bylo, abych toho čerťase nezkrotil!