Vítejte na stránkách kočičky Áji - Fanfán záhadolog

Vítejte na stránkách kočičky Áji - příběhy z kočičí pavlače

Úvodní stránka

Kočičí pavlač

48 - Ztracen ve vistárii
47 - Bráchova identita odhalena
46 - Němí svědci zločinu
45 - Ty pudeš!!!
44 - Jsem snad blázen?
43 - Jak jsem se zabydloval
42 - Invaze Marťana
41 - Co je u nás nového
40 - Nové zvíře
39 - Jak se budí dvounožci
38 - Ztracený buřt
37 - Budu loupežníkem
36 - Růžová příšera
35 - Fanfán záhadolog
34 - Sváťova koupelnová dobrodružství
33 - Jak jsem se zabydlel
32 - Autodráha
31 - Fanfánovo stanovisko
30 - Poděs Sváťa
29 - Sváťa a magická osmička
28 - Proč pořád já?
27 - Sherlock Holmes
26 - Další dírky!
25 - Volání divočiny
24 - Děravý kožíšek
23 - Ježek v kleci
22 - Orienťák byl!
21 - Orientační běh
20 - Něco tam je!
19 - Domeček plný cihliček
18 - Satisfakce
17 - Jak Fanfán machroval
16 - Ája kutilka
15 - Naše zvyky a rituály
14 - Zimní rozjímání
13 - Sýkorky
12 - Zrada přišla
11 - Čuju zradu
10 - Myš ve špajzu
9 - Léto a adrenalin
8 - Z Braníku do Berouna
7 - O stravování
6 - Kočka habešská
5 - Carmína v Berouně
4 - Smutné povídání
3 - Žužla
2 - Jak to bylo dál - Matýsek
1 - jak to začalo

Vypráví Fanfán (13. 11.2008)
Ing. Fanfán, záhadolog

Upozornění: tato studie je určena pouze pro silnější povahy, rovněž ti, kteří nepreferují příběhy s otevřeným koncem by v četbě neměli pokračovat.
Inspirací pro moji záhadičku byla, kdo by to do ní řekl, polštářová lady Ája.
Páníčky do nového dne přivítalo listí, lehce se snášející na střešní okno ložnice, a romantické tóny ?Igelitu?, linoucí se z radiobudíku. Páníček, jako obvykle, vystřelil z postele a během pěti minut po něm nebylo ani vidu ani slechu. Panička, jako obvykle, sbírala odvahu ke vstupu do koloběhu života a asi po čtvrt hodině váleníčka spustila nohy na hebký koberec a opustila pelíšek. No konečně! To aby kocour každý ráno vyrostl, než se dočká krmě. Všichni už nervózně přešlapujeme seřazeni na lince a čekáme na naplnění mističek. Ale jsme opravdu všichni? Schválně, kdy si toho maminka všimne. Na to, že má víka ještě napůl slepená, docela brzy. ?Sakra, kde je ta kočka? Ájo, papání, pojď honem!? Nic. Šedivka nikde. Na to, že Ája sochuje na lince vždycky jako první, je to fakt divný. Nastává prohlídka všech našich známých schovávaček, panička se přemisťuje do přízemí a hledá i tam. Skoro slyším, jak se mamince zrychluje tep a sleduji drobné změny v její tváři. Ta nám ale začíná hezky růžovět! Se slovy ?už můžu panikařit, už můžu panikařit?? nervózně chrastí krabičkou s kočičími bonbónky. Zase žádné modré tlapky na obzoru. To už vypadá fakt podezřele, teď už skutečně panička panikaří! Nedbá na svoji chronickou teplomilnost a jen v noční košili vybíhá do chladného rána na zahradu. Zběžně prohlíží zahradu, ale instinkt jí radí zamířit do prádelny, oblíbeného šmejdiště Áji. Otevírá dveře. Na pelíšku chrní hafoň Bobík a vedle něj si spokojeně vegetí Ájíšek.

Ten šutr, který spadnul z paničky, jsem slyšel až do kuchyně. Ovšem kdy Ája vzala dráhu a co dělala, to vám prozradit nemůžu, protože naši by si to přečetli a ztratilo by se kouzlo záhady. Co myslíte, utekla v noci, když šel tatínek venčit Bobíka a byla venku celou noc, nebo proklouzla až ráno? Neřeknůůůůů!

Uvědomil jsem si, že salonní šlechtična si takhle vyrazí za dobrodružstvím a já ne? To by nešlo, s tím se musí něco udělat. Neděle se zdála být ideálním dnem pro záhadologa. V šest hodin odpoledne jsem pojedl kapsičku, ...

Po půlnoci se otevírají dveře na zahradu, tatínek si myslí, že jde na procházku s Bobíkem. Omyl! Venku na rohožce sedí opuštěný kocourek Fanfánek a způsobně čeká, až ho někdo pustí do tepla a dá mu noční večeři. No cojiného by taky kocourek měl dělat, když nedosáhne na zvonek.

Páneček nerůžoví, naopak bledne a srdce se mu pozastavuje. Aby to s ním neseklo, skáču mu na rameno a ubezpečuju ho, že jsem to opravdu já, jeho milovaný chlupáček, a že jsem v naprostém pořádku. Tatínek zhluboka dýchá, zatahuje šťopky na kterých měl chvilku oči a odnáší mě do kuchyně. Maminka na nás nechápavě kouká a chvíli jí trvá, než pochopí, že je svědkem dalšího záhadného zmizení člena domácnosti. To bylo radosti, že se našel Fanfánek, který se vlastně vůbec nehledal, protože nikdo netušil, že nespím někde v pelíšku, ale že si naopak užívám tajů podzimní přírody. A že jsem si jich užil. Maminka mi musela vypucovat kožich od kuliček a jiného neřádstva, řádně mě vymazlit, a hlavně, dostatečně nakrmit. To jí dalo největší práci, protože jsem venku ztratil dno od bříška. Já vám měl hlad! Normálně jsem zapomněl na slušné vychování a hltal jsem a hltal jako nějaký nevzdělanec. Dm drůbeží tyčinku jsem jako moučníček po kapsičce spolkl na tři kousnutí a když to vypadalo, že už nic nevysomruju, šel jsem se dorazit granulkama.

Ale bylo to bájo, asi si příště zase vyrazím. Kdy se mi podařil úprk, na to naši vylučovací metodou přišli. Okolo 18. hod. kdy někdo zvonil, ale kde jsem byl, to je tajné.
Závěr studie: kočičáci, máte rádi svoje páníčky? Připravte pro ně i vy nějakou pěknou a šťavnatou záhadu, aby nudou neuschli a mohli stále čile otevírat kapsičky. Trocha adrenalinu dvounožcům jen prospěje.