Vítejte na stránkách kočičky Áji - Růžová příšera

Vítejte na stránkách kočičky Áji - příběhy z kočičí pavlače

Úvodní stránka

Kočičí pavlač

48 - Ztracen ve vistárii
47 - Bráchova identita odhalena
46 - Němí svědci zločinu
45 - Ty pudeš!!!
44 - Jsem snad blázen?
43 - Jak jsem se zabydloval
42 - Invaze Marťana
41 - Co je u nás nového
40 - Nové zvíře
39 - Jak se budí dvounožci
38 - Ztracený buřt
37 - Budu loupežníkem
36 - Růžová příšera
35 - Fanfán záhadolog
34 - Sváťova koupelnová dobrodružství
33 - Jak jsem se zabydlel
32 - Autodráha
31 - Fanfánovo stanovisko
30 - Poděs Sváťa
29 - Sváťa a magická osmička
28 - Proč pořád já?
27 - Sherlock Holmes
26 - Další dírky!
25 - Volání divočiny
24 - Děravý kožíšek
23 - Ježek v kleci
22 - Orienťák byl!
21 - Orientační běh
20 - Něco tam je!
19 - Domeček plný cihliček
18 - Satisfakce
17 - Jak Fanfán machroval
16 - Ája kutilka
15 - Naše zvyky a rituály
14 - Zimní rozjímání
13 - Sýkorky
12 - Zrada přišla
11 - Čuju zradu
10 - Myš ve špajzu
9 - Léto a adrenalin
8 - Z Braníku do Berouna
7 - O stravování
6 - Kočka habešská
5 - Carmína v Berouně
4 - Smutné povídání
3 - Žužla
2 - Jak to bylo dál - Matýsek
1 - jak to začalo

Vypráví Fanfán (11. 12.2008)
Růžová příšera

Jednu deštivou sobotu se rozrazily venkovní dveře, my, chlupatí miláčci byli polapeni a zavřeni na schody. V přízemní chodbě se začaly ozývat podezřelé zvuky, různé šoupání a bouchání. Co vám mám povídat, naše zvědavost hraničila s šílenstvím, které se projevovalo usilovným drápáním na shrnovací dveře, šátráním tlapičkami v mezírce pod nimi, ale všechno marné. Dveře držely pevně.
Když vše utichlo, byli jsme konečně vysvobozeni. Nastala etapa zkoumání nových předmětů poházených v kuchyni i na chodbě. Bylo to tam samá krabice a taška a mezi tím vším... Vytřeštil jsem oči, nasadil plíživý krok a opatrně se k té věci začal přibližovat. Na zemi u botníku leželo něco moc podezřelého. Nějaký chlupatý živočich, příšerně růžový, a dokonce ve dvojím vydání! Opatrně jsem TO začal očichávat, ale okamžitě jsem byl paničkou drze okřiknut, že to není nic pro mě, že to není na hraní, a že to je její.

Bylo mi jasné, že se u nás objevil zákeřný nepřítel. Moje domněnka se jen potvrdila, když si ty růžové chlupatice oprskle sedly mamince na chodidla, přicucly se na ně a držely se jich jak klíšťata. Dokonce ani při cestě do schodů se paničky nepustily. S tím se musí něco udělat, nepřítele je nutno neprodleně zlikvidovat. Růžovky jsem objevil sedící pod stolem, pořád trůnící na paniččiných nohou. Teď, nebo nikdy, řekl jsem si. Sebral jsem všechnu odvahu a zakousnul se do jedné chlupatice a trhal jak Kazan. Příšera začala pištět tenkým hláskem, byl velmi podobný hlasu maminky, a nebohý kocourek Fanfánek byl klepnut po prdýlce a odkázán do pryč. Cítil jsem se uražen. Vždyť jsem chtěl paničce jen pomoct od těch příšerných pijavic! No nic, počkám si a likvidaci provedu jindy.
Moje chvíle nastala v pondělí, kdy všichni dva dvounožci odešli do práce a růžové potvory si ležérně válely šunky v šatně. Hned jsem jednu čapnul a pelášil s ní dolů ze schodů, aby neměla spojence. U botníku jsem jí dal pořádně do těla a nechal ji pokořenou válet mezi vlastními růžovými chlupisky. Bláhově jsem si myslel, že je po ní, ale příšera večer po příchodu maminky zase nepochopitelně ožila a do těla jsem dostal pro změnu já. Naštěstí jen slovně a od maminky.

Od té doby se chlupatice schovávají přes den v nejvyšším fochu v šatně, kam nemůžu. Jsou to poseroutky. Na mě si ale nepřijdou.
Zrovna dneska si panička spokojeně snídá, bosé nohy pěkně vytrčené na gauči a nepřítel odpočívá pod stolem. Bleskově beru jednu potvoru do tlamičky a prchám. Maminka se dusí rohlíkem, něco se mi pokouší sdělit, ale já neslyším. Mám ji! Maminka pajdavým krokem pádí za mnou, jako by jí chyběla jedna pantofle, župan za ní vlaje. A má mě. Teda mě ne, to by nezvládla, ale chlupatici mi sebrala. To je práce, panička je s tou potvorou snad spolčená.
Ale já tu příšeru dostanu! Roztrhám, rozcupuju, sežeru, vypudím ze svého panství. Někdy.

15.12.2008
Dodatek:
Jsem šikovný a vynalézavý kocour. Už třikrát se mi podařilo odchytit příšeru v jejím denním podstropním doupěti, po mých útocích vypadá již značně unaveně, pořád se ale drží. Maminka se tváří nešťastně.