Vítejte na stránkách kočičky Áji - Budu loupežníkem

Vítejte na stránkách kočičky Áji - příběhy z kočičí pavlače

Úvodní stránka

Kočičí pavlač

48 - Ztracen ve vistárii
47 - Bráchova identita odhalena
46 - Němí svědci zločinu
45 - Ty pudeš!!!
44 - Jsem snad blázen?
43 - Jak jsem se zabydloval
42 - Invaze Marťana
41 - Co je u nás nového
40 - Nové zvíře
39 - Jak se budí dvounožci
38 - Ztracený buřt
37 - Budu loupežníkem
36 - Růžová příšera
35 - Fanfán záhadolog
34 - Sváťova koupelnová dobrodružství
33 - Jak jsem se zabydlel
32 - Autodráha
31 - Fanfánovo stanovisko
30 - Poděs Sváťa
29 - Sváťa a magická osmička
28 - Proč pořád já?
27 - Sherlock Holmes
26 - Další dírky!
25 - Volání divočiny
24 - Děravý kožíšek
23 - Ježek v kleci
22 - Orienťák byl!
21 - Orientační běh
20 - Něco tam je!
19 - Domeček plný cihliček
18 - Satisfakce
17 - Jak Fanfán machroval
16 - Ája kutilka
15 - Naše zvyky a rituály
14 - Zimní rozjímání
13 - Sýkorky
12 - Zrada přišla
11 - Čuju zradu
10 - Myš ve špajzu
9 - Léto a adrenalin
8 - Z Braníku do Berouna
7 - O stravování
6 - Kočka habešská
5 - Carmína v Berouně
4 - Smutné povídání
3 - Žužla
2 - Jak to bylo dál - Matýsek
1 - jak to začalo

Vypráví Fanfán (31. 12.2008)
Budu loupežníkem

Je to tak, objevil jsem v sobě další skryté vlohy. Jen moje vrozená skromnost mi brání, abych se kasal. Ale přeci jenom, jen tak maličko a potichoučku se kásnu: jsem dobrej, jsem dobrej, jsem DOBREJ!!! No jo, už končím, ale je mi hned líp.
Zjistil jsem, že umím otevřít skoro všechno. Co mě první zaujalo, byl velikánský šuplík v obýváku. Tak dlouho jsem do něj šťoural, až to vzdal a odkryl svoje poklady. Byl tam ukryt poklad. Samý papír a papírek. Když se maminka vrátila z práce a objevila moje veledílo, jen se chytila za hruď a prohlásila, že jen doufá, že se nic nepokazí, nerozpárá, neupadne botě podrážka, protože veškeré účtenky jsou smotané v jednom chumlu a upravené k obrazu kocourka. Nějak to porovnala, ale když zjistila, že moje úřednické sklony se pravidelně opakují, už rezignovala a záruční listy pokaždé jen nahází zpátky a čeká na další kočičí kontrolu. Tak jí držím palce, aby všechno fungovalo, když si to tak přeje.

Jako další jsem se naučil otevírat takovou starou skříňku, kde má mladej uložený pracovní oblečení. Moc dobře se vyhazuje ven a tvoří se z něj krásné pelíšky.
Ani linka nezůstala nepokořena. Stačilo trocha trpělivosti a už jsem měl otevřená dvířka, kde je schovaný odpadkový koš. To není zase tak zajímavé, ale zároveň s dvířkama se otevře i vchod do útrob linky a dá se projít i za linku, kam se normálně kocour nedostane. Teda ani dvounožec ne, ale ten se tam prostě ani nevejde. Tudíž, bezvadná schovávačka.
Když už zmiňuji linku, ta má taky šuplíky. A co byste řekli, že bylo v tom spodním? No přece moje oblíbené ruličky s pytlíčkama, a nejenom s těma mrňavýma, který jsem lovil z krabičky, ale i veliké role s pytlema do koše, prostě pytlíkový ráj. Myslím, že jsem našim zase jednou udělal radost, protože když se vrátili a našli kuchyň přetékající sáčkama, jejich radost hraničila se záchvatem šílenství. Moc se pak celý večer bavili rolováním pytlíků.

Další místnost, ložnice. Je pozdní večer, spíš noc, všichni už slastně odfukují. Jen Fanfánek je stále čilý a přemýšlí, co s načatou nocí. Ha, skříň! A veliká! To by bylo sousto pro loupežníka! Jdu do toho! Šťourám, škrábu, jen občas jsem vyrušen nevrlým zaskuhráním: klíííííd, Fanfáne, dej už pokoj. Občas musím uhnout svištícímu polštáři a jiným létajícím předmětům. Jsem neohrožený otvírač, a hned tak něco mě nevyruší. (tatínek se naštěstí nevzbudil). Konečně dveře držené magnetem povolují a já můžu vstoupit do útulného pelíšku, vypolstrovaného tatínkovými košilemi a tričky. Pohodlně uléhám k spánku s pocitem dobře vykonané práce. Ale co to? Zradááá! Já nemůžu vééén. Ten potvora magnet dveře přicucnul a uvěznil kocourka ve skříni. Tak zase do práce. Když to šlo dovnitř, musí to jít i ven. Pěkně se pacičkami opřít a soustředěně hrabat.
Mžourám do světla a zírám mamince z očí do očí. Já nic, já kocourek, já do té skříně přece odjakživa patřím. (Páníček pořád spí)

No řekněte, nebyla by škoda, abych se nestal loupežníkem? Asi to v novém roce zkusím, dám si to jako novoroční předsevzetí.