Vítejte na stránkách kočičky Áji - Jak se budí dvounožci

Vítejte na stránkách kočičky Áji - příběhy z kočičí pavlače

Úvodní stránka

Kočičí pavlač

48 - Ztracen ve vistárii
47 - Bráchova identita odhalena
46 - Němí svědci zločinu
45 - Ty pudeš!!!
44 - Jsem snad blázen?
43 - Jak jsem se zabydloval
42 - Invaze Marťana
41 - Co je u nás nového
40 - Nové zvíře
39 - Jak se budí dvounožci
38 - Ztracený buřt
37 - Budu loupežníkem
36 - Růžová příšera
35 - Fanfán záhadolog
34 - Sváťova koupelnová dobrodružství
33 - Jak jsem se zabydlel
32 - Autodráha
31 - Fanfánovo stanovisko
30 - Poděs Sváťa
29 - Sváťa a magická osmička
28 - Proč pořád já?
27 - Sherlock Holmes
26 - Další dírky!
25 - Volání divočiny
24 - Děravý kožíšek
23 - Ježek v kleci
22 - Orienťák byl!
21 - Orientační běh
20 - Něco tam je!
19 - Domeček plný cihliček
18 - Satisfakce
17 - Jak Fanfán machroval
16 - Ája kutilka
15 - Naše zvyky a rituály
14 - Zimní rozjímání
13 - Sýkorky
12 - Zrada přišla
11 - Čuju zradu
10 - Myš ve špajzu
9 - Léto a adrenalin
8 - Z Braníku do Berouna
7 - O stravování
6 - Kočka habešská
5 - Carmína v Berouně
4 - Smutné povídání
3 - Žužla
2 - Jak to bylo dál - Matýsek
1 - jak to začalo

Vypráví Sváťa (19. 2. 2009)
Jak se budí dvounožci

Buzení dvounožců patří k základním dovednostem šelem kočkovitých a slouží k cvičení dvounožců v ostražitosti a schopnosti být stále ve střehu a pohotovosti věnovat se kdykoliv svým milovaným plyšáčkům.
Co jsem se doslechl, tak naše budící berounské komando je pouhou béčkovou kategorií v tomto oboru, ale i tak si myslím, že na tom zase tak špatně nejsme. Dalo by se leccos vypíglovat, ale co, děláme, co umíme.
Rozcvička začíná okamžikem ulehnutí dvounožců do svých pelechů a zhasnutím světla. To je ta nejlepší doba zahájit honičku. Většinou se úkolu chopíme my, kluci kocouří. Carmina se jeví jako nejlepší lovná kořist, protože Ája je na naše nápady dost alergická a dává to hlasitě najevo. Tak na ní házíme bobek, ať si třeba shnije, lenora jedna. Takže. Kočku je třeba zahnat do rohu ložnice, kde začne prskat a ježit kožíšek a snaží se z pasti vymanit. Nejsnadnější cesta vede přes uložená dvounohá těla. Hezky vyskočit a plnou vahou doskočit někam na střed dvounožce. Tato metoda se ukázala jako velmi účinná, většinou nezůstane bez zvukové odezvy a hlasitého láteření. Jsme odesíláni do různých míst, ale jelikož je neznáme, nikam nejdeme. Jako účinné k buzení se ukázalo i usilovné zahrabávání vykonané potřeby, pěkně se prohrabat až na dno záchůdku a nezapomenout řádně vyhazovat stelivo na dlažbu. To vydává taky moc pěkné zvuky.

Je možno použít i různé pomůcky, jako myšku s rolničkou, ukradenou zátku od piva a pod. Fotbálek s těmito předměty pak taky vykoná své. Poznámka: nehrát na koberci, mizivý účinek.
Nastává fáze spánku. Musím upozornit, že tato část se týká výhradně dvounožkyně. Snažili jste se někdy vzbudit medvěda uloženého k zimnímu spánku? Ne? Já teda taky ne, ale představuji si to tak nějak jako budit našeho taťuldu. Když spí, tak prostě spí a je mu úplně jedno, že si zrovna miloučký kocourek našel útulný pelíšek na jeho peřině. Kocurek je prostě katapultován a dvounožec o ničem ani neví. Z toho plyne ? shlukovat se na paniččině půlce postele. Maminka se uvelebí tak nějak napůl na boku, napůl na břiše, rozcapí nohy a tím vzníká útulný prostor pro přenocování černého miláčka.

Panička je dokonale vycvičená, protože když se potřebuje přetočit, hezky skrčí nohy, otočí se a zase je zasune na stejné místo, aby spícího kocourka náhodou nevyrušila. V brzkých ranních hodinách přichází Ája se svým specifickým požadavkem na stanování. Tlapičkou sáhne na maminku, a aby byl omyl vyloučen, drápkem začne nadzvedávat peřinu. To už panička ví, že musí opatrně skrčit nohy, aby moje maličkost nebyla obtěžována a vytvořit pod peřinou útulný prostor pro kočičku. Ája spokojeně uléhá a přichází Carmina, aby zalehla maminčinu hruď. Dílo je dokonáno. (Fanfán se těchto brzkých ranních radovánek neúčastní, chodí se mazlit za páníčkem po večerní honičce, aby se zklidnil před spánkem.)

K ránu, když už se dvounožcům krátí čas do zvonění budíku, si občas zalezu k pánečkovi pod deku, to už vnímá a je schopen i hladit. K mamince někdy chodím sosat jí krk, to je taková moje úchylka z kotěcího věku. Ale mě to prostě baví. Jakmile se zapne radiobudík, na scénu nastupuje Ája. Když slyší libé melodie z rádia, sbíhající se sliny ji donutí přiběhnout, teda přijít k tatínkovi do postele, lísá se, přešlapuje a prostě všemožně dává najevo, že už by bylo načase podávat snídani.
O víkendu jsme vzorné kočičky, necháváme páníčky pěkně vyspat, aby nabrali sílu na další otevírání konzerv. A že po nich občas přeběhneme, to se snad ani nepočítá, ne?