Vítejte na stránkách kočičky Áji - Invaze Marťana

Vítejte na stránkách kočičky Áji - příběhy z kočičí pavlače

Úvodní stránka

Kočičí pavlač

48 - Ztracen ve vistárii
47 - Bráchova identita odhalena
46 - Němí svědci zločinu
45 - Ty pudeš!!!
44 - Jsem snad blázen?
43 - Jak jsem se zabydloval
42 - Invaze Marťana
41 - Co je u nás nového
40 - Nové zvíře
39 - Jak se budí dvounožci
38 - Ztracený buřt
37 - Budu loupežníkem
36 - Růžová příšera
35 - Fanfán záhadolog
34 - Sváťova koupelnová dobrodružství
33 - Jak jsem se zabydlel
32 - Autodráha
31 - Fanfánovo stanovisko
30 - Poděs Sváťa
29 - Sváťa a magická osmička
28 - Proč pořád já?
27 - Sherlock Holmes
26 - Další dírky!
25 - Volání divočiny
24 - Děravý kožíšek
23 - Ježek v kleci
22 - Orienťák byl!
21 - Orientační běh
20 - Něco tam je!
19 - Domeček plný cihliček
18 - Satisfakce
17 - Jak Fanfán machroval
16 - Ája kutilka
15 - Naše zvyky a rituály
14 - Zimní rozjímání
13 - Sýkorky
12 - Zrada přišla
11 - Čuju zradu
10 - Myš ve špajzu
9 - Léto a adrenalin
8 - Z Braníku do Berouna
7 - O stravování
6 - Kočka habešská
5 - Carmína v Berouně
4 - Smutné povídání
3 - Žužla
2 - Jak to bylo dál - Matýsek
1 - jak to začalo

Vypráví Kačaba - dvounožka (10. 8.2009)

Invaze Marťana

Byla středa 5. 8. a já se jako každé ráno zabývala svou oblíbenou činností, hledáním pokladů v kočičích záchůdkách. Když už jsem měla dost nakutáno a plný igelitový pytlík se na mě jen usmíval, nastal čas poklad přemístit na zahradu do popelnice. Vyjdu ven, kochám se novým slunným dnem, obhlížím, co kde nového vyrašilo nebo naopak chcíplo, prostě jako každé ráno. Idyla. Jen dnešní siesta je trochu narušována řevem nějakého ptáka. Že by se nám na zahradě uhnízdil sup? Už mám ruku na klice, že jdu domů, ale najednou zaváhám. Vždyť ten sup má tak trochu mňoukavý přízvuk! Nedá mi to a jdu zpátky na zahradu. Tep se zrychluje, u žaludku cítím lehké chvění. A je to tady! U plotu mezi cypřiši sedí maličký kocourek a žalostně mňouká. (Jako sup) Kde se tu vzal? Jediné, co mě v tu chvíli napadá je, že prostě spadnul z Marsu. A možná taky jo. Volám na něj, ladím hlasivky do hlasu čarodějnice lákající Jeníčka a Mařenku na perníček. Po chvíli slavím úspěch. Mrňous se dal do pohybu a ukryl se ve škvíře za altánem. Škemrám dál, Marťánek vystrkuje čumáček a zvědavě načuhuje. V hlavě mi začíná šrotovat. Má hlad, žízeň, nemá kde spát, nutně ho musím vyfotit... Venkovními dveřmi rozrážím shromážnění Berounských kočičáků, připravených k bleskovému úniku do přírody a pádím nalézt potřebné věci nutné k zabezpečení Marťánka.

A už jsem zpátky u altánu. Kocourek se vrhá na jídlo a v tu chvíli ho vůbec netrápí skutečnost, že okolo něj cvakám foťákem jak zběsilá. Mě zase pro změnu nijak nevzrušuje skutečnost, že už bych měla být na cestě do práce. Hezky si s kocourkem povídáme, on totiž tlamičku zavřel akorát když ji měl nacpanou masíčkem, jinak mňouká jak kolovrátek. Ovšem kolovrátek s melodií supích motivů. V rámci družného rozhovoru se Marťan dokonce rozhodl, že se dá pohladit. Tak, a teď už snad můžu jít konečně do práce.
Odpoledne jsem se s napětím vracela domů. Bude tam, nebude...
A co byste řekli? No jasně, byl tam! A pořád ještě kníkal, jen občas už zapomněl použít hlas a jen otvíral tlamičku, aby se neřeklo. Dostal další nášup a konečně už došlo i na pomazlení.

Nojo, ale co s kocourem? Vždyť už máme čtyři potvory chlupatý, jak jim mazlivě přezdíváme, a to už je až až. Ve čtvrtek se každého na potkání ptám, jestli by nechtěl krásného a roztomilého kocourka. V pátek se každého na potkání ptám, jestli by nechtěl krásného a roztomilého kocourka a přistihuju se, že čekám na odpověď se staženými půlkami. Nebude náhodou kladná. Nebyla. Marťánek dostává jméno, podle černého čumáčku Čumísek.
Večer manžel cedí mezi zuby něco o Karlu Poláčkovi.