Vítejte na stránkách kočičky Áji - Jak jsem se zabydloval

Vítejte na stránkách kočičky Áji - příběhy z kočičí pavlače

Úvodní stránka

Kočičí pavlač

48 - Ztracen ve vistárii
47 - Bráchova identita odhalena
46 - Němí svědci zločinu
45 - Ty pudeš!!!
44 - Jsem snad blázen?
43 - Jak jsem se zabydloval
42 - Invaze Marťana
41 - Co je u nás nového
40 - Nové zvíře
39 - Jak se budí dvounožci
38 - Ztracený buřt
37 - Budu loupežníkem
36 - Růžová příšera
35 - Fanfán záhadolog
34 - Sváťova koupelnová dobrodružství
33 - Jak jsem se zabydlel
32 - Autodráha
31 - Fanfánovo stanovisko
30 - Poděs Sváťa
29 - Sváťa a magická osmička
28 - Proč pořád já?
27 - Sherlock Holmes
26 - Další dírky!
25 - Volání divočiny
24 - Děravý kožíšek
23 - Ježek v kleci
22 - Orienťák byl!
21 - Orientační běh
20 - Něco tam je!
19 - Domeček plný cihliček
18 - Satisfakce
17 - Jak Fanfán machroval
16 - Ája kutilka
15 - Naše zvyky a rituály
14 - Zimní rozjímání
13 - Sýkorky
12 - Zrada přišla
11 - Čuju zradu
10 - Myš ve špajzu
9 - Léto a adrenalin
8 - Z Braníku do Berouna
7 - O stravování
6 - Kočka habešská
5 - Carmína v Berouně
4 - Smutné povídání
3 - Žužla
2 - Jak to bylo dál - Matýsek
1 - jak to začalo

Vypráví Čumísek (16. 10.2009)
Jak jsem se zabydloval

Ahoj, už mě asi znáte z vyprávění paničky. Ano, jsem to já, váš roztomilý, krásný a především skromný kocourek Čumísek.
Jak už dvounohá napsala, jednoho dne jsem si to namířil do zahrady, kde jsem zakotvil a nemínil jsem se odtamtud hnout, tím spíš, že se o mě začali její obyvatelé starat. Přece nebudu měnit působiště, když mám pravidelný přísun plných mističek, pelíšek pod střechou a několik mazličů. Panička mi dokonce chodila na dobrou noc vyprávět pohádky. A byly móc pěkné. Většinou pojednávaly o malém kocourkovi, který byl opuštěný, ale našel si svoje lidi, kteří si ho vzali do svého domečku, krmili ho, hráli si s ním a dokonce s nimi spinkal v teplém pelíšku. Jo, a měl tam taky spoustu kočičích kamarádů. Říkal jsem si, že by se mi to taky líbilo a že bych měl vymyslet nějaký plán, jak si svůj sen splnit.

Snažil jsem se, co mi předení šlo, ale pořád jsem bydlel v altánu. Pak mi panička vysvětlila, že musím vydržet, že ještě do domečku nemůžu, protože to pan doktor ještě nedovolil. Já jsem si na toho pána v zeleným hned udělal svůj názor, když do mě píchal nějaký bodláky. Je to netvor a ubohému kocourkovi nic nedopřeje!
Po měsíci stráveném na zahradě, kdy mi vlastně nic nechybělo, konečně ten mužíček zelený změnil názor a pravil: "UŽ MŮŽE! Vypadá zdravě." Tak jsem s napětím čekal, co bude následovat.
A pak to přišlo. Byla sobota, 5.9., přesně měsíc potom, co jsem si našel svůj domov. Otevřely se dveře od baráku a začalo defilé koček a kocourů. Nejdřív vylítl Fanfán, s tím už jsem se znal, (ten prý je tak proočkovaný, že ho ke mně pouštěli na zahradu už dřív) pak vylezl nějaký obrovský černoch a spolu s mourovatou kočkou opatrně vyhlíželi ze dveří. Naposledy se vynesla s čumákem nahoru veliká šedá kočka, která si mě vůbec nevšímala. Asi nějaká fouňa. Kočičáci si mě opatrně očuchali, sem tam na mě prskli, ale to mi nijak nerozhodilo. Prostě jsem si šel hrát s kámošem Fanfánem. Ale co ty dveře dokořán? Byla to výzva, ale trošku jsem se bál vejít. Panička to vzala do svých rukou. Tedy, mě vzala do svých rukou a šoupla mě dovnitř. Jen jsem zíral. A kočky taky. Na mě. Prošmejdil jsem přízemí, a pak jsem se vydal po schodech nahoru, kočky za mnou v závěsu. Podkroví jsem taky shledal vyhovujícím. Našel jsem plné mističky, spoustu vhodných míst k odpočinku a bedýnky s pískem, které jsem okamžitě vyzkoušel, za což jsem byl pochválen. Nechápu proč, ale nevadí.

K večeru jsem našel ten nejúžasnější pelíšek, kde odpočívali i moji dvounožci. Pěkně jsem se zavrtal paničce do vlasů, zalehl jí ucho a tentokrát jsem jí pohádku o šťastném Čumískovi do ouška předl já.