Vítejte na stránkách kočičky Áji - Němí svědci zločinu

Vítejte na stránkách kočičky Áji - příběhy z kočičí pavlače

Úvodní stránka

Kočičí pavlač

48 - Ztracen ve vistárii
47 - Bráchova identita odhalena
46 - Němí svědci zločinu
45 - Ty pudeš!!!
44 - Jsem snad blázen?
43 - Jak jsem se zabydloval
42 - Invaze Marťana
41 - Co je u nás nového
40 - Nové zvíře
39 - Jak se budí dvounožci
38 - Ztracený buřt
37 - Budu loupežníkem
36 - Růžová příšera
35 - Fanfán záhadolog
34 - Sváťova koupelnová dobrodružství
33 - Jak jsem se zabydlel
32 - Autodráha
31 - Fanfánovo stanovisko
30 - Poděs Sváťa
29 - Sváťa a magická osmička
28 - Proč pořád já?
27 - Sherlock Holmes
26 - Další dírky!
25 - Volání divočiny
24 - Děravý kožíšek
23 - Ježek v kleci
22 - Orienťák byl!
21 - Orientační běh
20 - Něco tam je!
19 - Domeček plný cihliček
18 - Satisfakce
17 - Jak Fanfán machroval
16 - Ája kutilka
15 - Naše zvyky a rituály
14 - Zimní rozjímání
13 - Sýkorky
12 - Zrada přišla
11 - Čuju zradu
10 - Myš ve špajzu
9 - Léto a adrenalin
8 - Z Braníku do Berouna
7 - O stravování
6 - Kočka habešská
5 - Carmína v Berouně
4 - Smutné povídání
3 - Žužla
2 - Jak to bylo dál - Matýsek
1 - jak to začalo

Vypráví dvounožkyně (9. 2.2010)
Němí svědci zločinu

Opět se klávesnice ujímám já, jelikož Čumísek podstatnou část dnešních událostí prospal, tudíž byste byli ochuzeni o podstatná fakta.
Teda řeknu vám, to byl den! Jak už se tady v minulém článku zmínil redaktor Fanfán, dnes nastal pro Čumíska významný den, kdy měl přijít o svou kocouří chloubu. Na zákrok byl objednán na půl šestou večer. Spěchali jsme z práce, abychom stihli nakrmit smečku, šoupli Čumíska do přepravky a vyrazili na veterinu. V pět hodin jsme dorazili k našemu domečku, manžel vytáhnul klíče, že odemkne, a v tu chvíli ztuhnul. "Vykradli nás, zámek je vylomený!" I mně se snad na chvíli zastavilo srdce, než začalo zběsile bušit. Vešli jsme dovnitř a první kroky manžela vedly do nejbližší místnosti, do pacovny. V tu chvíli se začaly rojit kočky. Některé přiběhly z patra po schodech, zbytek byl zavřen v pracovně, kde není ani záchodek, ani voda, prostě nic pro kočky. Kde která chlupatice byla jsme v tom zmatku ani nestačili zaznamenat, jen jeden kocour byl jasný. Čumák. Kocouřina v pracovně by probudila snad i mrtvolu.
Pokračovali jsme v pátrání, co kde chybí. V pokoji byly zotvírané šuplíky, na sedačce vysypaná šperkovnice, ve které ovšem byly samé šmuky, pro zloděje tudíž nic zajímavého. Ale jaké bylo moje překvapení, když v další krabičce jsem objevila i svých pár zlatých prstýnků a řetízků. Zdálo se, že nic neschází.
Pokračovali jsme v prohlídce v patře. Skříň byla dokořán a místo, kde byly uloženy cigarety zelo prázdnotou. Ze stolu zmizely i moje načnuté cigarety. Jinak jsme nezjistili žádné ztráty. Přitom na stole si ležel notebook, fungl nová navigace i skoro nová zrcadlovka zůstala na svém místě. Pomalu jsme se začali uklidňovat. Tohle všechno probíhalo v děsným fofru, protože jsme věděli, že za chvíli máme být u doktora.
Bylo čtvrt na šest, rychle jsme ulovili Čumíska, přivřeli nezamykatelné dveře a vyrazili. Po cestě jsme se domluvili, že mě manžel vyhodí na veterině a zajede k policajtům nahlásit vyloupení.

Šípkový Růžen

V půl sedmé už jsem si z ordinace odnášela spícího miláčka bez kuliček. Zavolala jsem manželovi, již poněkolikáté, jak to vypadá a kdy pro nás přijede. Dozvěděla jsem se, že už je doma, a že zrovna provádí techniky po baráku. Prý za chvíli zavolá. Maličko jsem začala panikařit. Doktor zavírá v sedm. Čekárna byla sice ještě plná, ale to jen díky tomu, že poslední pacient byl vlkodav. Jen jedno mě uklidňovalo, večer už se nemusím mýt, vlkodav to udělal za mě. Tak jsem tak seděla, pravidelně olizována maličkým pejsáčkem. Čumísek - tuhoň spal v přepravce a já čekala, kdy budeme vyhozeni na mráz. Ale věděla jsem, že mě v tom manžel nenechá. Za chvíli se ozval telefon a dozvěděla jsem se, že za nedlouho pro mě přijede pan policista na parkoviště. No řekněte, který kocour jel z veteriny v policejním autě s ozbrojeným doprovodem? Jen mi mrzelo, že neměl zapnutý majáček a sirénu. To by bylo dokonalý. :o)) Prostě náš Marťan musí mít vždycky něco extra.

Těsně po probuzení z narkózy a opětovném usnutí

Přijeli jsme domů a málem mě vypadly oči z důlků. Před barákem další dvě policejní auta. Řeknu vám, kam se hrabe ?Kriminálka Las Vegas?. Vevnitř se to hemžilo uniformovanými policisty a techniky. Fotili, snímali otisky a vyptávali se. Čumíska jsem s přepravkou položila na linku a věnovala se vyšetřovatelům. Musím říct, že byli moc milí a příjemní. Ještě několikrát se mě zeptali, jestli jsem opravdu nezjistila nic, co mi chybí a začali se sbírat k odchodu. Jeden policista stál v předsíni a povídal si se mnou, já se konečně dostala k tomu, abych se přezula. Najednou jsem dost nahlas prohlásila: Sakra, ukradli mi pantofli!!! Policista nevěřícně zíral na mou nohu v jedné okousané, ožužlané chlupaté růžové pantofli a vypadal, že bude volat posily z Bohnic. V tu chvíli mi došlo, co se mu musí honit hlavou. Rychle jsem věc uvedla na pravou míru. "Jéžišmarjá, já mluvím o kočkách, pořád mi ty pantofle kradou." Bylo vidět, že se pánovi ulevilo.

No jsem to já, i když né kompletní.

Když jsme osaměli, vypustili jsme kočky z ložnice, ale nevypadlo z nich ani mňouknutí, co se tady během dne událo. A přitom to musí přesně vědět. Když to tak vezmu, kolem dokola, dopadli jsme vlastně dobře. Skoro nic se nám neztratilo, kočky neutekly a byly v pořádku. Pocit je to ale hrozný, že se vám někdo hrabal v soukromí. Fuj.
Pak šel manžel krocnout whisky z dovolené v Anglii, že nebude čekat, až mu ji někdo ukradne. Taky jsem byla zralá na panáka.
Čumáček spal skoro tři hodiny, pak nastal klasický kolotoč blinkání, čůrání a sundavání motajícího se kocoura z těch nejvyšších míst. Pusinka je v pořádku, a teď už se jen těším na voňavého mazlivého kocourka. :o))