Vítejte na stránkách kočičky Áji - z Braníku do Berouna

Vítejte na stránkách kočičky Áji - příběhy z kočičí pavlače

Úvodní stránka

Kočičí pavlač

48 - Ztracen ve vistárii
47 - Bráchova identita odhalena
46 - Němí svědci zločinu
45 - Ty pudeš!!!
44 - Jsem snad blázen?
43 - Jak jsem se zabydloval
42 - Invaze Marťana
41 - Co je u nás nového
40 - Nové zvíře
39 - Jak se budí dvounožci
38 - Ztracený buřt
37 - Budu loupežníkem
36 - Růžová příšera
35 - Fanfán záhadolog
34 - Sváťova koupelnová dobrodružství
33 - Jak jsem se zabydlel
32 - Autodráha
31 - Fanfánovo stanovisko
30 - Poděs Sváťa
29 - Sváťa a magická osmička
28 - Proč pořád já?
27 - Sherlock Holmes
26 - Další dírky!
25 - Volání divočiny
24 - Děravý kožíšek
23 - Ježek v kleci
22 - Orienťák byl!
21 - Orientační běh
20 - Něco tam je!
19 - Domeček plný cihliček
18 - Satisfakce
17 - Jak Fanfán machroval
16 - Ája kutilka
15 - Naše zvyky a rituály
14 - Zimní rozjímání
13 - Sýkorky
12 - Zrada přišla
11 - Čuju zradu
10 - Myš ve špajzu
9 - Léto a adrenalin
8 - Z Braníku do Berouna
7 - O stravování
6 - Kočka habešská
5 - Carmína v Berouně
4 - Smutné povídání
3 - Žužla
2 - Jak to bylo dál - Matýsek
1 - jak to začalo

Vypráví Fanfán
Z Braníku do Berouna

Narodil jsem se v Praze - Braníku v jednom paneláku na sídlišti v bytě 2+1. Moc sourozenců jsem neměl, jen jednoho brášku divoce zbarveného Fellowa. Ale abyste si nemysleli, že jsem nějak strádal nedostatkem společnosti, z toho vás rychle vyvedu. Měl jsem spóóóustu tetiček a strýčků, někteří mňoukali, jiní štěkali. Nejdůležitější byla samozřejmě maminka Laila, jednak měla cecíčky plné túze dobrého mlíčka, jednak nás všemu možnému učila. Další kamarádky byly čtyři britské kočičky, jak je ale o britkách známo, jsou spíš medvídkoidního založení, tudíž jsem nejvíc řádil s bráchou a, světe div se, s pejsky. No nedivte se, v mém původním domově bylo přímo přepejskováno. Pět hafíků Whippet, a pár dnů před mým narozením jedna fenka vrhla deset štěňátek. To si umíte představit to čóro móro. Mě to ale bavilo, a ani mi moc nevadilo, že jsem měl krček samý strup od ukousaných hafanů. Byla s nima psina.

Pak jednoho dne přišla nějaká návštěva, pán s paní, a pořád mě i bráchu okukovali, brali nás do náručí a vůbec se nějak moc o nás zajímali. Ale zase odfrčeli a vše se vrátilo do starých kolejí. Jejich další návštěva na sebe nenechala dlouho čekat. To už mi to začalo být nějaké podezřelé, ale jen nám přivezli nějaké dobrůtky, pomazlili mě, zapózoval jsem jim na focení a oni opět odjeli. To třetí setkání bylo pro mě osudové. Už jsem něco čul, a čekal jsem zradu, zvlášť když jsem zjistil, že se v přesíni objevila cizí přepravka. No, a bylo to tady. Chvilku si dvounožci povídali, pak mě původní panička podezřele dlouho pusinkovala a dávala mi rady do života. A šup, už jsem byl zavřený v přepravce, sjeli jsme výtahem a za chvíli jsme už uháněli autem někam do neznáma. Po cestě jsem se dozvěděl, že jedeme do mého nového domova, do Berouna, kde na mě čekají dvě kočičky a jeden pejsek. Říkal jsem si, že tam teda bude pěkně pusto, ale nakonec jsem musel uznat, že jsem se zmýlil a v novém domečku se mi moc líbí. Strava vynikající a v hojné míře, společnost na úrovni a prostoru tolik, že si každý včetně páníčků můžeme zalézt do jiného pokoje. (To ale moc nevyužívám, protože jak nevím, co dělají ostatní, nejsem ve své kůži a jdu shánět nové informace a drby).