Vítejte na stránkách kočičky Áji - Léto a adrenalin

Vítejte na stránkách kočičky Áji - příběhy z kočičí pavlače

Úvodní stránka

Kočičí pavlač

48 - Ztracen ve vistárii
47 - Bráchova identita odhalena
46 - Němí svědci zločinu
45 - Ty pudeš!!!
44 - Jsem snad blázen?
43 - Jak jsem se zabydloval
42 - Invaze Marťana
41 - Co je u nás nového
40 - Nové zvíře
39 - Jak se budí dvounožci
38 - Ztracený buřt
37 - Budu loupežníkem
36 - Růžová příšera
35 - Fanfán záhadolog
34 - Sváťova koupelnová dobrodružství
33 - Jak jsem se zabydlel
32 - Autodráha
31 - Fanfánovo stanovisko
30 - Poděs Sváťa
29 - Sváťa a magická osmička
28 - Proč pořád já?
27 - Sherlock Holmes
26 - Další dírky!
25 - Volání divočiny
24 - Děravý kožíšek
23 - Ježek v kleci
22 - Orienťák byl!
21 - Orientační běh
20 - Něco tam je!
19 - Domeček plný cihliček
18 - Satisfakce
17 - Jak Fanfán machroval
16 - Ája kutilka
15 - Naše zvyky a rituály
14 - Zimní rozjímání
13 - Sýkorky
12 - Zrada přišla
11 - Čuju zradu
10 - Myš ve špajzu
9 - Léto a adrenalin
8 - Z Braníku do Berouna
7 - O stravování
6 - Kočka habešská
5 - Carmína v Berouně
4 - Smutné povídání
3 - Žužla
2 - Jak to bylo dál - Matýsek
1 - jak to začalo

Vypráví Fanfán o létu 2007
Léto a adrenalin

Ach jo. Venku je hnusno, zima jak v morně a prší a prší. Prostě klasický podzim. Ven už mě nikdo moc nebere, takže aspoň často vzpomínám na tu pohodičku - na léto. Teplíčko, sluníčko, válení na trávě, lov hmyzíků a, to byste do mě neřekli, vodní adrenalinové sporty. Zahradu já prostě miluji. Nejčastěji se tedy věnuji průzkumu svého teritoria, pastvě, občas si smlsnu na nějakém broučkovi, číhám na ptáčky, prostě taková ta klasická kočičí zábava. Někdy se ve mně ovšem probudí neodolatelná touha zkusit něco naprosto výjimečného, co nedělá každá normální kočka.
Jednou k nám přijela návštěva - moc milá paní a pán a dost dobře si se mnou hráli. Ten pán, jmenoval se Roman, třeba vzal moje vytahovací vodítko držel ho obráceně za ten provázek a držátko pustil na trávu. Pak se začal točit a z držátka se stal kolotoč. No tomu se přece nedá odolat. Snažil jsem se držátko dohonit a běhal jsem za ním dokolečka jak splašený. No řeknu vám, nevím, kdo byl víc zničený. Roman funěl skoro jako já.
Po krátkém odpočinku jsem byl vysazen na schůdky k bazénu, abych taky viděl, co je vlastně v tom velikánském hnědém válci. Páni, to jsem ale koukal. Ten válec byl plný krásně čisťoučký vody. To se přece muselo prozkoumat. Pomaličku a opatrně jsem slézal po schůdkách a nasával vůni chlóru. Už jsem byl na posledním schůdku nad hladinou a vtom se to stalo. I když jsem vesměs neuvěřitelně šikovný a sportovně nadaný kocourek (a taky jsem velmi skromný), najednou mi podjela noha. Snažil jsem se to nějak vyrovnat, ale měl jsem na sobě ještě blbý vodítko, který se mi všude pletlo... No prostě, nerad to říkám, ale žuchnul jsem tam. Když už jsem si uříznul takovou ostudu, snažil jsem se to aspoň zamaskovat naprosto suverénním výrazem ve tváři, jako by se nic nestalo. Jako že je to naprosto normální, a že jsem se vlastně vykoupat chtěl. Začal jsem plavat ke schůdkům, abych vylezl, ale bylo mi to překaženo záchrannou akcí dvounožců. Byl jsem potupně vytažen, zabalen do osušky a utěšován. Copak se o to někdo prosil? Tak jsem se alespoň samostatně vypucoval, abych byl zase fešák a nevypadal jak zmoklá myš.

Moc podařená akce to nebyla. Ale co, hlavně když je legrace. Za týden jsem si zase nedal pokoj. Zkoušel jsem plavbu po bazénu na matraci. Nejdřív se mi to docela líbilo, pak jsem si ale nějak vzpomněl na nemilou zkušenost z koupáním a matraci jsem dobrovolně opustil krásným a plavným skokem na schůdky. Tentokrát jsem vše zvládnul s přehledem, bezpečně jsem SÁM přistál na schůdkách, vylezl po nich a sestoupil na bezpečnou půdu zahrady. Že jsem si maličko urousal podvozek a ocásek, to se snad nepočítá. Nakonec bylo vedro, tak jsem se aspoň svlažil.

Ať žije léto.